Obor Logopedie

Logopedie je vědní obor interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti. Logopedie tedy zkoumá narušenou komunikační schopnost z hlediska jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky terapie i prevence a zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob s řečovým a jazykovým postižením. Současná logopedie se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti osob všech věkových kategorií.


Spojitost logopedie s ostatními obory

Logopedie je tradičně součástí speciální pedagogiky a má vztah i k ostatním oborům speciální pedagogiky – surdopedii, somatopedii, psychopedii i oftalmopedii, neboť u všech jedinců s různým postižením, ať již tělesným, mentálním či smyslovým (hovoříme o osobách se speciálními vzdělávacími potřebami) se projevuje ve větší či menší míře narušení komunikační schopnosti. Z oborů medicíny jsou to pediatrie, foniatrie, otorinolaryngologie, stomatologie, plastická chirurgie, ortodoncie, neurologie, neurochirurgie, psychiatrie, z oborů psychologie – vývojová psychologie, patopsycholotie, dále jazykovědní obory – fonetika, fonologie.


Historie

Zakladatel české logopedie Miloš Sovák společně s německým Klausem-Peterem Beckerem považují logopedii za průřezovou disciplínu a kladou ji na průsečík mezi medicínou a pedagogikou.


Narušený vývoj řeči

Zastřešující pojem pro poruchy řeči - narušený vývoj řeči - je vzhledem k množství příčin, které jej mohou způsobit, a bohatství symptomů, jimiž se projevuje, chápán široce. Může se jednat o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku. K poruchám řeči například patří:

  • vývojová dysfázie - projevuje se ztíženou schopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Typickou příčinou je difuzní postižení centrální nervové soustavy.
  • afázie - narušení komunikační schopnosti, jehož příčinou je ložiskové poškození mozku. Nejčastějšími příčinami jsou cévní mozkové příhody, úrazy mozku, mozkové nádory, záněty apod. Afázie je poruch získaná – řeč byla již vyvinuta, avšak po organickém poškození dochází ke ztrátě řeči.
  • mutismus (oněmění) - ztráta schopnosti verbálně komunikovat, která není podmíněna organickým poškozením centrálního nervového systému. Představuje hraniční problematiku mezi různými vědními obory – psychiatrií, psychologií, foniatrií a logopedií.
  • dyslalie (patlavost) - porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka. Rozlišujeme nesprávnou výslovnost, která je vývojovým, přechodným jevem, od vadné výslovnosti, která má výrazně patologický charakter.
  • dysartrie - porucha motorické realizace řeči vznikající při organickém poškození centrální nervové soustavy v kterémkoli období života člověka.
  • narušení zvuku řeči: rinolalie (huhňavost) – postihuje jak zvuk řeči, tak artikulaci. Palatolalie – vzniká na základě orofaciálních rozštěpů a narušené funkce patro hltanového mechanismu.
  • narušení plynulosti řeči: koktavost (balbuties) - syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, projevující se nápadným charakteristickým nedobrovolným přerušováním plynulosti procesu mluvení.
  • breptavost (tumultussemonis) - nespecifická různorodá porucha, projevující se od raného dětství a přetrvávající do období dospívání i déle.

 

Narušení komunikační schopnosti

Příčinou kombinovaných vad a poruch řeči mohou být dominantní postižení, nemoc či porucha. Specifická je řeč dětí s dětskou mozkovou obrnou, mentálně retardovaných dětí a určité zvláštnosti lze pozorovat ve vývoji řeči nevidomých dětí.


Logopedická intervence

probíhá na třech úrovních. Jsou to: logopedická diagnostika,logopedická terapie a logopedická prevence. V České republice je organizována jak v rezortu zdravotnictví (logopedické poradny, soukromé kliniky), tak v rezortu školství (logopedické třídy při mateřských a základních školách). Poradenské služby dětem, rodičům, pedagogickým pracovníkům poskytují sociálně pedagogická centra.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru logopedie nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:


Možná témata prací z oboru logopedie

  • Historie péče o osoby s narušenou komunikační schopností
  • Příčiny vzniku a klasifikace narušené komunikační schopnosti
  • Civilizační vlivy na poruchy řeči
  • Možnosti využití augmentativní a alternativní komunikacev logopedické intervenci
  • Role prevence a včasné diagnostiky narušené komunikační schopnosti
  • Školní zralost a příprava dítěte do první třídy z pohledu logopedie
  • Možnosti logopedické intervence v sociálně pedagogických centrech
  • Požadavky na vzdělání a profesní rozvoj učitele poskytujícího logopedickou intervenci
  • Faktory determinující kvalitu života, edukacia profesní uplatnění osob s koktavostí
  • Narušená komunikační schopnost u žáka s poruchami chování
  • A další

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BECKER, Klaus-Peter a Miloš SOVÁK. Lehrbuch der Logopädie. 2., bearbeiteteAufl. Berlin: VolkundGesundheit, 1979, 360 s.
  • BUBENÍČKOVÁ, Milena a Dana KUTÁLKOVÁ. Koktavost: metoda reedukace. 1. vyd. Praha: Septima, 2001, 63 s. ISBN 80-7216-145-8.
  • DEMELOWA, Genowefe. Elementy logopedii. 3. wyd. Warszawa: Wydawnictwoszkolne i pedagogiczne, 1987, 103 s.
  • DVOŘÁK, Josef. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. 3., upr. a rozš. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2007, 248 s. ISBN 978-80-902536-6-7.
  • FRANKE, Ulrike a H LORENZEN. LogopädischesHandlexikon. 1. Aufl. München: E. Reinhardt, 1978, 180 s.
  • KLENKOVÁ, Jiřina, Barbora BOČKOVÁ a Ilona BYTEŠNÍKOVÁ. Kapitoly pro studenty logopedie: text k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2012, 103 s. ISBN 978-80-7315-229-1.
  • KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 224 s. ISBN 80-247-1110-9.
  • KRAHULCOVÁ, Beáta. Dyslalie - patlavost. 1. vyd. Praha: Beakra, 2007, 187 s. ISBN 978-80-903863-0-3.
  • KRŠŇÁKOVÁ, Petra. Cesta z hlubin koktavosti: náměty pro terapii balbuties korespondující s novými trendy desenzibilizace. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004, 57 s. ISBN 80-244-0911-9.
  • KUTÁLKOVÁ, Dana. Budu správně mluvit: chodíme na logopedii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3687-7.
  • KUTÁLKOVÁ, Dana. Jak připravit dítě do 1. třídy. 3., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014, 196 s. ISBN 978-80-247-4856-6.
  • KUTÁLKOVÁ, Dana. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. Vyd. 4. Praha: Portál, 2005, 213 s. ISBN 80-7367-056-9.
  • KUTÁLKOVÁ, Dana. Vývoj dětské řeči krok za krokem. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2010, 134 s. ISBN 978-80-247-3080-6.
  • LECHTA, Viktor. Logopedické repetitórium: teoretické východiskásúčasnejlogopédie, modernéprístupy k logopedickej starostlivosti o osoby s narušenou komunikačnouschopnosťou. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1990, 278 s.
  • SOVÁK, Miloš. Logopedie: učebnice. 2. vyd. Praha: SPN, 1981, 462 s.
  • SOVÁK, Miloš. Logopedie - metodika a didaktika: vysokoškolská učebnice pro stud.pedag.fak.stud.oboru učitelství pro mládež vyžadující zvláštní péči. 2.upr.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 287 s.
  • SOVÁK, Miloš. Uvedení do logopedie: vysokoškolská učebnice pro posluchače pedagogických fakult. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, 327 s.
  • SYNEK, František. Čí jsou písmena. Praha: ArchArt, 1996, 77 s. ISBN 80-901500-7-1.
  • SYNEK, František. Hlasy a hlásky: rozvíjení a výchova řeči z praxe výchovného logopéda. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: ArchArt, 1999, 100 s. ISBN 80-902281-8-6.
  • SYNEK, František. Říkáme si s dětmi: k praktickým otázkám výchovy jazyka a řeči u malých dětí. 5., přeprac. vyd. Praha: ArchArt, 2004, 127 s. ISBN 80-86638-04-9.
  • SYNEK, František a Oľga LIŠKOVÁ. Logopedický zborník. 1.vyd. Košice: Východoslovenské vydavateľstvo, 1989, 291 s. ISBN 80-85174-28-6.
  • ŠKODOVÁ, Eva a Ivan JEDLIČKA. Klinická logopedie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2007, 615 s., viii s. barev. obr.příl. ISBN 978-80-7367-340-6.
  • VITÁSKOVÁ, Kateřina a Alžběta PEUTELSCHMIEDOVÁ. Logopedie. 1. vyd. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2005, 182 s. ISBN 80-244-1088-5.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace