Obor dědické právo

Dědické právo obsahuje soubor norem spadajících do občanského práva. Cílem těchto norem je zajistit přechod práv a povinností zemřelé fyzické osoby neboli zůstavitele, na jejího dědice z důvodu události, kterou je smrt fyzické osoby. Dědické právo je zařazeno mezi absolutní práva a prokazuje zjevnou spojitost s právy věcnými, konkrétně s vlastnictvím.

 

Význam dědického práva

Počátky dědického práva jsou ustanoveny již v právu římském. Toto období je považováno za období zrodu hmotného práva dědického. Stejně tak jako u dědického práva jiných právních řádů, byla dědická posloupnost považována za základní pojem římského práva. Jedná se o přechod práv a povinností, především majetkových, z osoby zemřelé (zůstavitele) na osobu druhou, respektive na dědice. Aby mohlo dojít k převodu majetku, bylo nutno odůvodnit, proč docházelo k převodu majetku zemřelého na dědice. Jednalo se o tzv. delační důvody, tedy k dědění docházelo z důvodu smrti zůstavitele, ze zákona, případně z poslední vůle zůstavitele. Je-li osoba určena za dědice na základě zákona, hovoříme o zákonné (intestátní) dědické posloupnosti. Naopak, určuje-li osobu dědice vůle zůstavitele vyjádřená v jeho platné závěti, jedná se o testamentární posloupnost. U tehdejšího práva nebyla známa možnost odmítnutí dědictví. Dědicové přijímali aktiva i pasiva bez ohledu na jejich vůli, která nehrála žádnou roli a byli tak nazýváni dědici nutnými.

 

Legislativa související s právem dědickým

Za základy vývoje moderního dědického práva může být považováno vydání rakouského Obecného zákoníku z roku 1811 „Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch“ (ABGB), který vstoupil v platnost v lednu 1812 s účinností do prosince 1950. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. je v mnoha případech příslušných ustanoveních týkajících se dědického práva podobný velmi detailně zpracovanému kodexu z této doby. Ve vztahu k Novému občanskému zákoníku je pro nás podstatná hlava čtrnáctá, která pojednává o povinném dílu a o započtení do povinného dílu. V této části se jedná především o tzv. neopominutelné dědice, kterými byly, stejně jako nyní, děti zůstavitele. Právní úprava Občanského zákoníku z roku 1950 (zákon č.141/1950 Sb.) byla značně zjednodušena a zestručněna, především kvůli tehdejšímu režimu, jehož cílem bylo především potlačení soukromého vlastnictví, a mohlo tak docházet k odmítnutí dědictví ze strany dědice. Tento občanský zákoník byl v roce 1964 nahrazen novým (zákon č. 40/1964 Sb.), který byl v průběhu let několikrát novelizován. Dědické řízení přešlo z kompetence státních notářství do pravomocí soudů.

 

Nový občanský zákoník

V současnosti je na území České republiky platná podoba Nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, který obsahuje 3081 paragrafů a je rozdělen do pěti základních částí. Ustanovení týkající se dědického práva jsou důkladně rozebrána v části třetí a je řazen mezi tzv. absolutní majetková práva. Tato část je rozdělena do osmi dílů, které obsahují celkem 245 paragrafů. Díl první je zaměřen na právo pozůstalosti, díl druhý se zabývá pořízením pro případ smrti, díl třetí odkazy, díl čtvrtý zákonnou dědickou posloupností, díl pátý povinnými dědickými díly, díl šestý právy některých osob na zaopatření, díl sedmý přechodem pozůstalosti na dědice a díl osmý pak zcizením dědictví. V porovnání s občanským zákoníkem z roku 1964 došlo k evidentnímu rozšíření, a to nejen v oblasti dědického práva, kde je narůst velmi značný a zásadní. Současně vstoupil v platnost a účinnost zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, („dále jen ZŘS“) Jehož hlavním cílem je přizpůsobení procesního práva právu hmotnému tak, aby se řízení o pozůstalosti lépe přizpůsobilo současným potřebám.

 

Dědické řízení

Dědické řízení patří mezi zákonem upravený obligatorní právní postup, který vede notář jako soudní komisař pověřený příslušným soudem. Soudní komisař během řízení zjišťuje všechny zůstavitelovi dědice, jeho majetek, závazky a dluhy. Tento základní proces je označován jako legitimační a majetková funkce. K ukončení dědického řízení dochází po vyslovení uspořádání majetkových vztahů. Je tak naplněn požadavek právní jistoty a zamezuje se případným sporům mezi jednotlivými účastníky dědického řízení. Dědici mají nárok na úpravu vztahů mezi sebou navzájem bez ohledu na zůstavitelovo přání pouze za podmínky, že se na úpravě dohodnou všichni dědicové a nedojde k porušení zákona či dobrých mravů společnosti.  

 

Řízení o pozůstalosti

Na návrh dědice může být započato řízení o pozůstalosti. Ve většině případů je však řízení o pozůstalosti zahájeno bez návrhu na základě usnesení soudu. Dle ZŘS notář zůstává ve funkci soudního komisaře a vykonává v rámci řízení o pozůstalosti veškeré úkony a vydává veškerá usnesení.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru dědického práva nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:


Možná témata prací

  • Dědické právo – východiska, vývoj a uplatňování v praxi notářů a soudů
  • Dědické právo 20. století – charakteristika základních institutů a jejich vývoj ve sledovaném období
  • Dědické právo v teorii a praxi
  • Dědické právo z pohledu současné právní úpravy a změny v novém občanského zákoníku
  • Dědické řízení v České republice
  • Dědické tituly
  • Komentovaný překlad právního textu z ruštiny do češtiny - dědické právo
  • Obecná substituce v dědickém právu   
  • Právní důsledky změn v dědickém právu po rekodifikaci
  • Substituce v dědickém právu
  • A další.
     

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • ADAMOVÁ, K. a kol.: Dějiny evropského kontinentálního práva. Praha: Linde Praha, 2003, 809s. ISBN 8072013874.  
  • BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie římského práva. 2. přeprac. vyd., (V nakl. Academia vyd. 1.). Praha: Academia, 1994, 471 s. ISBN 80-2000243-x.
  • BEDNÁŘ, Václav. Nová úprava dědického práva. Sborník přednášek ze Semináře k novému občanskému zákoníku pro zástupce krajů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting.
  • BEDNÁŘ, Václav. Testamentární dědická posloupnost. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 301 s. ISBN 978-80-7380-292-9.
  • BEDNÁŘ, Václav. Testamentární dědická posloupnost. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 301 s. ISBN 9788073802929.  
  • BERNARD, Jacques, Le testament et les legs, Paris: Publi.not, 2009. 28 s. ISBN 231510615.  
  • BÍLEK, Petr. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2001, 507 s. ISBN 8071795909.
  • BÍLEK, Petr; ŠEŠINA, Martin. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Zákony s poznámkami. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 2001, 507 s. ISBN 80-7179-590-9.
  • BLAHO, Peter. Justiniánske Inštitúcie. Bratislava: Iura Edition, 2000, 439 s. ISBN 80-88715-80-6.
  • BLAHO, Peter; SKŘEJPEK, Michal. Iustiniani Institutiones: Justiniánské Instituce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 411 s. ISBN 978-80-246-1749-7.
  • BLAHO, Peter; VAŇKOVÁ, Jarmila. Corpus iuris c
  • BOBEK, Michal; MOLEK, Pavel a ŠIMÍČEK, Vojtěch. Komunistické právo v Československu: kapitoly z dějin bezpráví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 1005 s. ISBN 978-80-210-4844-7. vilis. Digesta. Tomus I. Bratislava: Eurokódex, 2008.
  • ČÍŽKOVSKÁ, Věra. K některým otázkám československého dědického práva (úvahy de lege ferenda). In: Právník, 1978, č. 10.
  • KRČMÁŘ, Jan. Právo dědické. Praha: Všehrd, 1920, 122 s.
  • MIKEŠ, Jiří a Ladislav MUZIKÁŘ. Dědické právo v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 432 s. ISBN 9788087212790.   
  • MIKEŠ, Jiří; MUZIKÁŘ, Ladislav. Dědické právo: praktická příručka: kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního i procesního. 3. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2007, 351 s. ISBN 978-80-7201-674-7.
  • PILLEBOUT, Jean-Jacques, Recueillir un héritage. La mission du notaire, Paris: Conseils Par Des Notaires, 1998. 22 s. ISBN 9782906250468.
  • SCHELLE, Karel. Zakotvení dědického práva v rakouském všeobecném občanském zákoníku. In: FRÝDEK, Miroslav; TAUCHEN, Jaromír (eds.). Soukromé právo v proměnách věků: sborník příspěvků z Letní školy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 240 s. ISBN 978-80-210-5557-5.
  • SCHELLEOVÁ, Ilona. Dědictví a dědické právo. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007, vi, 228 s. ISBN 978-80-251-1659-3.
  • SCHELLEOVÁ, Ilona. Dědictví a dědické právo. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007, vi, 228 s. ISBN 9788025116593.
  • SVOBODA, Emil. Dědické právo. Praha: Vesmír, 1926, 94 s.
  • SVOBODA, Emil. Dědické právo. V Praze: Československý Kompas, 1946, 86 s.
  • WELLECH, Eliška. Vyznejte se v dědickém řízení: vybrané kapitoly z nového občanského zákoníku. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2014, 62 s. ISBN 978-80-265-0218-0.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace