Obor ekologie

Jako ekologie je často nazývaná ochrana přírody. Toto označení je však zcela chybné. Ochrana přírody je pouze jedním z oborů aplikované ekologie. Ekologie je věda zabývající se studiem interakcí mezi živými systémy a mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody. Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961). Z hlediska etymologie lze název ekologie odvodit z řeckých slov oikos = obydlí a logos = nauka, věda.

 

Význam oboru ekologie

Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů. Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev). K samostatným ekologickým disciplínám patří také například sociální ekologie, krajinná ekologie, ekologie cestovního ruchu, ekologie měst a další.

 

Enviromentalistika

V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie. Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu. Jde o moderní vědní obor a v současné době je mu věnovaná výrazná pozornost.

   

Ekosystém

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších. Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance. Tyto zákony pak lze teoreticky aplikovat na všechny živé systémy.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru ekologie nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

 

 

Možná témata bakalářských a diplomových prací

  • Role člověka při řešení ekologické krize
  • Ekologie jako politický a morální problém
  • Změna klimatu a její projevy
  • Globalizace a její dopad na životní prostředí
  • Trvale udržitelný rozvoj v souvislosti s ochranou životního prostředí
  • Globální oteplování a skleníkový efekt
  • Environmentální výchova v kurikulu základní školy
  • Dopad automobilové dopravy na životní prostředí
  • Chráněná krajinná oblast Šumava – minulost, současnost a budoucnost
  • Strategie ochrany životního prostředí po roce 1989
  • Role člověka v ochraně životního prostředí
  • Schopnost regenerace přírody v souvislosti s ekologickou stopou

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BRANIŠ, M., Základy ekologie a životního prostředí, 3. vyd. Praha: Informatorium, 2004. ISBN 80-7333-024-5
  • BROŽOVÁ, K., Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, 1. vyd. Praha: CENIA, 2008. ISBN 978-80-85087-67-3
  • CUNNINGHAM, W. P., Principles of environmental science: Inquiry and applications, 5. vyd. Boston: McGraw Hill, 2009. ISBN 978-0-07-128448-6
  • ČAMROVÁ, L., Ekonomie a životná prostředí – nepřátelé, či spojenci? 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2007. ISBN 978-80-86851-69-3
  • ČERVINKA, P., Ekologie a životní prostředí, 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012. ISBN 978-80-86034-97-3
  • ĎURICA, D., Člověk jako geologický činitel, 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008. ISBN 978-80-7028-331-8
  • ELLENBERG, H., Vegetation ecology of central Europe, 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-23642-3
  • HALKOVOVA. L., Environment for life, Prague: Ministry of the Environment of the Czech Republic, 2011. ISBN 978-80-7212-565-4
  • HAMPL, M., Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus, 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. ISBN 80-86547-28-0
  • JAKRLOVÁ, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. ISBN 80-7168-644-1
  • JANČAŘÍKOVÁ, K., Ekologie čtená podruhé, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova Pedagogická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7290-713-7
  • JORGENSEN, S., Ecosystem ecology, 1. vyd. Amsterdam: Elsevier, 2009. ISBN 978-0-444-53466-8
  • KADRNOŽKA, J., Globální oteplování Země: příčiny, průběh, důsledky, řešení, 1.vyd. Brno: VUTIUM, 2008. ISBN 978-80-214-3498-1
  • KOVÁŘ, P., Ekosystémy a krajinná ekologie, 1. vyd. Praha: Karlonimu, 2008. ISBN 978-80-246-1507-3
  • LAPKA, M., Towards an environmental society? 1. vyd. Prague: Carolinum Press, 2012. ISBN 978-80-246-2092-3
  • MALHOTRA, G., Environmental growth: a global perspective, 1. vyd. New Delphi: Macmillan, 2009. ISBN 978-023-063-683-5 
  • MEZŘICKÝ, V., Environmentální politika a udržitelný rozvoj, 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-003-8
  • MIKO, L., ŠTURSA, J., Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky, 2. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010. ISBN 978-80-7212-543-2
  • MOLDACH, B., Podmaněná planeta, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2999-5
  • MOZGA, J., Sociální ekologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. ISBN 978-80-7041-777-5
  • NAEEM, S., Biodiversity, ecosystem functioning, & human wellbeing, Oxford: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954796-8
  • PELC, F., Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky, 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2010. ISBN 978-80-7212-532-6
  • POLÁŠKOVÁ, A., Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1927-9
  • PURŠ, J., Historická ekologie. 1, 2.vyd. Praha: Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd, 1989.
  • SÁDLO, J., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, 3. vyd. Praha: Malá Strana, 2008. ISBN 978-80-86776-06-4
  • SHERRATT, T., Big questions in ecology and evolution, New York: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954861-3
  • SMIL, V., Global catastrophes and trends, 1.vyd. Cambridge: MIT Press, 2012 ISBN 978-0-262-51822-2
  • STEJSKAL, V., Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, související předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko – právní odpovědnosti, 1. vyd. Praha: Leges, 2009. ISBN 978-80-87212-07-3
  • SUNDSETH. K., Natura 2000 : Ochrana biodiverzity Evropy, 1.vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. ISBN 978-92-79-12323-8
  • TKADLEC, E., Populační ekologie: struktura, růst a dynamika populací, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 978-80-244-2149-0

 

 

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace