Obor Environmentální výchova se zaměřením na vzdělávání

Environmentální výchova je součástí současného všeobecného vzdělávání a je zaměřena na ochranu a tvorbu životního prostředí. Pojetí environmentální výchovy je širší než přírodovědně založené ekologické výchovy - zahrnuje rovněž sociální, hodnotové a etické zaměření výchovy k aktivní účasti na tvorbě zdravého životního prostředí. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) z roku 2005 tvoří jedno z průřezových témat učiva.

Hlavní cíl oboru

Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj. takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Úkolem environmentální výchovy pak je vybavit k tomuto cíli žáky odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a motivací.

Význam oboru

Environmentální výchova je procesem poznávání životního prostředí, utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů) a rozvíjení šetrného a odpovědného jednání. Soustředí se na pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní nebo umělou, sociální), komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti živé a neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích aktivit, jež způsobují devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry a fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec. Poznání a pochopení těchto souvislostí se projevuje v odpovědném, šetrném životním stylu a jednání.

Ekogramotnost

Ekologickou gramotností se rozumí porozumění provázanosti mezi lidským jednáním a jeho širšími sociálními, ekonomickými i environmentálními důsledky. Ekogramotnost lze rozčlenit na složku poznávací (souhrn poznatků o přírodě a jejím fungování, způsob myšlení zaměřený na hledání souvislostí a vnímání procesů), postojovou (projev emocionálního vztahu k přírodnímu prostředí, životní a hodnotové orientace, odpovědnosti za zdraví a dobrý stav prostředí) a činnostní (osvojení si ekologicky odpovědného a šetrného jednání a návyků, aktivní účast na účinné péči o životní prostředí).  

Environmentální vzdělávání

Environmentální přístup ke vzdělávání je spojen s překonáváním primitivně egocentrických názorů a preferencí hodnot a s duchovní integrací člověkado přírody a kultury. Charakterizuje jej nový způsob kritického myšlení vnímající globální nesoulad kultury s přírodou, uznání nenahraditelnosti přírody a závislosti člověka a lidské kultury na dobrém stavu biosféry a úsilí o zastavení dosavadního způsobu poškozování přírody.

Obsah environmentálního vzdělávání

Vzdělávání o životním prostředí obsahuje témata, která poukazují na komplexní vazby mezi čerpáním přírodních zdrojů, spotřebou energie, hranicemi průmyslového růstu, životním standardem, limity v zátěži přírody, kvalitou života, prostředím vytvořeným lidmi a vztahy kultury a přírody. Vyvrcholením výchovného procesu je utváření žádoucích postojů jedince, jeho zájmových orientací a potřeb jako podnětů k jednání. Jde o náročný úkol utvářet a kultivovat hluboký citový vztah k přírodě i ke kultuře a posilovat trvalý zájem o ně. Z této specifiky vyplývají nové kulturní obsahové principy: hodnotová priorita přírody pro lidský život, závislost člověka na přírodě a požadavek ekologizace duchovní a materiální kultury.

Rozvoj oboru

Na rozvoji teorie a praxe environmentální výchovy se podílí nejen školy, ale i jiné instituce, například střediska ekologické výchovy, která realizují vzdělávací akce pro žáky, studenty, učitele a osvětové programy pro veřejnost. Environmentální výchova se tak stala součástí vzdělávání mládeže i dospělých.

Nevíte si rady s prací do školy z oboru enviromentální výchovy nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

• seminárních prácí
• bakalářských prací
• diplomových prací
• závěrečných prací
• ... a další typy prací

Možná témata prací z oboru enviromantální výchovy

• Historický vývoj a nové směry environmentální výchovy
• Environmentální vzdělávání jako reflexe globální reality
• Moderní koncepce ochrany přírody a krajiny
• Lidské aktivity vs. životní prostředí
• Využití příběhu jako prostředku environmentální výchovy
• Příroda jako prostředek výchovného působení
• Naučné stezky a možnosti jejich využití v environmentální výchově
• Estetický postoj k přírodě a krajině a jeho historický vývoj
• Role prožitku v environmentální výchově
• Návrh koncepce výchovy ekologického spotřebitele
• Genius loci při tvorbě environmentálních programů
• a další

Doporučená literatura česká i zahraniční

• ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: efektivní strategie. 1. vyd. Praha: Agentura Koniklec, 2013, 127 s. ISBN 978-80-904141-1-2.
• ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007, 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8.
• BEČVÁŘOVÁ, Ivana a Irina Alexandrovna SOLOSHYCH. Metodologie environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 114 s. ISBN 978-80-87472-45-3.
• DAŇKOVÁ, Lenka; KULICH, Jiří; TOUŠKOVÁ, Blanka. Škola pro život II. Jak na ekologickou / environmentální výchovu po zavedení Rámcových vzdělávacích programů. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, 2009. ISBN 978-80-903345-9-5.
• DLOUHÁ, Jana. Vědění a participace: teoretická východiska environmentálního vzdělání. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 226 s. ISBN 978-80-246-1656-8.
• DYTRTOVÁ, Radmila. Environmentální výchova a vzdělávání: textová a studijní opora. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita v Praze, Institut vzdělávání a poradenství, 2014, 42 s. ISBN 978-80-213-2459-6.
• HAMMOND, William F. EducationforAction. A frameworkforthinkingaboutthe place ofaction in environmentaleducation. Green Teacher. Educationfor Planet Earth. ISBN 1192-1285. Issue 50 (1996-7).
• HART, Paul; NOLAN, Kathleen. A CriticalAnalysisofResearch in EnvironmentalEducation. Studies in Science Education, 34, 1999.
• HORKÁ, Hana. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. 1. vyd. Brno: Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU, 2005, 158 s. ISBN 80-210-3750-4.
• HUNGERFORD, Harold; PEYTON, Ben R.; WILKE, Richard J. Goalsfor Curriculum Development in EnvironmentalEducation. TheJournalofEnvironmentalEducation, 1980, Vol. 11, Iss. 3, p. 42-47. ISSN 0095-8964.
• HUNGERFORD, Harold R.; VOLK, Trudi L. ChangingLearnerBehaviorThroughEnvironmentalEducation. TheJournalofEnvironmentalEducation, 1990, Vol. 21, Iss. 3, p. 8-21. ISSN 0095-8964.
• JŮVOVÁ, Alena. Strom života: člověk a jeho životní prostředí : příručka pro učitele. Brno: Paido, 2002, 19 s. ISBN 80-7315-020-4.
• LEBLOVÁ, Eliška. Environmentální výchova v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 175 s. ISBN 978-80-262-0094-9.
• LESKOVCOVÁ, Martina, Lada MATOUŠKOVÁ PRYLOVÁ a Alice PALACKÁ. Environmentální výchova v České republice a v EU, systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 106 s. ISBN 978-80-87472-42-2.
• MÁCHAL, Aleš. Průvodce praktickou ekologickou výchovou: [metodická příručka pro začínající učitele a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy]. Brno: Rezekvítek, 2000, 205 s. ISBN 80-902954-0-1.
• MÁCHAL, Aleš, Helena NOVÁČKOVÁ a Lenka SOBOTOVÁ. Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání: soubor učebních textů. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012, 282 s. ISBN 978-80-87604-01-4.
• MATĚJČEK, Tomáš. Ekologická a environmentální výchova: učební text k průřezovému tématu Environmentální výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2007, 50 s. ISBN 978-80-86034-72-0.
• MATRE, Steven van. EarthEducation .. a newbeginning. Greenville: The Institut forEarthEducation, 1999.
• NOVÁČKOVÁ, Helena. Sedm barev duhy: metodický materiál zaměřený na začlenění průřezového tématu Environmentální výchova do školních vzdělávacích programů. 2. vyd. Olomouc: CEA Sluňákov, c2011, 189 s. ISBN 978-80-260-2157-5.
• PALMER, Joy A. 2003. Environmentaleducation in the 21st Century. London; New York: 2003.
• PIKE, Graham, Milan CAHA, Monika CAHOVÁ a David SELBY. Globální výchova. Praha: Grada, 1994, 322 s. ISBN 80-85623-98-6.
• PŘÍVRATSKÝ, Vladimír a Vasilis TEODORIDIS. Rukověť environmentálního vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2008, 288 s. ISBN 978-80-7290-284-2.
• ŘEZNÍČKOVÁ, Dana. Náměty pro geografické a environmentální vzdělávání: Výuka v krajině. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008, 182 s. ISBN 978-80-86561-63-9.
• SELBY, David. 2000. A darkershadeof green: Theimportanceofecologicalthinking in globaleducation and schoolreform. TheoryintoPractice. Columbus:  Spring 2000. Vol. 39, Iss. 2.
• SOBEL, David. Place-BasedEducation: ConnectingClassrooms&Communities. Barrington: The Orion Society, 2005. ISBN 0-913098-55-8.
• STRCULOVÁ, Vladimíra. Environmentální výchova: [praktické náměty pro výuku na 1. stupni ZŠ. Praha: Raabe, c2011, [100] s. ISBN 978-80-86307-76-3.
• ŠMAJS, Josef. Ohrožená kultura: od evoluční ontologie k ekologické politice. 3., upr. a rozš. vyd., V Hostu a MU vyd. 1. Brno: Host, 2011, 269 s. ISBN 978-80-7294-458-3.
• THOROVSKÁ, Alena. Environmentální výchova. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014, 62 s. ISBN 978-80-7290-674-1.
• WINTEROVÁ, Lenka. Kapitoly z ekologické výchovy. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2004, 68, [41] s. ISBN 80-7083-788-8.