Filozofie dějin

Lineárnost a cykličnost, danost a předurčenost, neukončenost a neuchopitelnost, bytí a čas, slova a příběhy a nakonec historie a filozofie. Filozofie dějin, parcelovaná do několika základních větví, s různým důrazem na jejich jednotlivé ideové predispozice si bere z každého zmíněného trochu a vytváří velmi specificky originální metodologický „koktejl“ s širokým záběrem.

 

Co filozofie je a čím není

Tak zaprvé není shůry daným a náhle objeveným novátorským přístupem vrcholného novověku. Z toho nám vychází za druhé, které nám odpoví čím je: postupně se profilovanou variantou k schopnosti pojmout úlohu události/í a postavení jedince během procesu jejich vzniku, projevu a skončení. Je moderním, byť docela starým přístupem k poznání (snad bychom mohli mluvit i o varietě k hermeneutice a ke gnozeologii) pracujíc s poměrně širokou škálou tvůrčích fluktuačních faktorů různě propojených v klíčových uzlech s vně položenými elementy (myšlení, kultura, estetika, filozofie, jednotlivé „malé příběhy“ o kterých píše Lyotard, Paul Ricouer atd.).

 

Historie filozofie

Prvopočátky či předchůdce může v konturách nalézt už mezi antickými a ranně křesťanskými filozofii. U antických se jedná v emanačním pojetí stvoření světa ze čtyř látek (a jejich následná percepce na a ve vlastním stvoření), v křesťanské snaha reprezentovat lidské pozemské bytí jako projev „velkého“ Božího záměru. Tady jako pokračování nějaké prvotní příčiny. Blíže dnešnímu pojetí filozofie dějin měli novověcí a z nich převážně osvícenští filozofové, přičemž můžeme velmi zjednodušeně mluvit proudech: Voltaire zastával nábožensko humanistické stanovisko, Herder humanistické, Hegel idealistické, Comte pozitivistické a Marx s Engelsem vytvořili základ pro chápání dějin jako výslednici ekonomických vztahů. V následním vývoji se jednotlivé větve ustálily do typologicky odlišných konceptů.

 

Filozofické přístupy

V rámci  jednotlivých filozofií se filozofie dějin mimo dichotomické členění dále dělila podle interpretování jejích dvou složek – filozofie a historie – a převahy jedné z nich v uvažování. Filozofický přístup se rozdělil na ontologický (pracující s existencí nezávislých univerzálií), mentalistický (klade důraz na lidskou schopnost a meze při vnímání a chápání v návaznosti na již prožité a na zkušenosti) a lingvistický (omezenost jazykové dorozumívací funkce).

 

Historický přístup

Historický přístup je rozdělen na lineární chápání dějin (dějiny mají lineární jednosměrný pohyb) a cyklické (jejich „vzorce“, tzn. predispozice vzniku situací, situace a vlastní vyřešení jsou jakousi pomyslnou alternativní obdobou již proběhlých situací).

 

Postmoderní přístup

V druhé půli dvacátého století se část výchozí paradigmat promítla do postmoderního uvažování o světě a tím pádem i do filozofie a jejich jednotlivých teoretických konceptů. Nejpatrnější dědictví filozofie dějin je v tezi o konci velkých příběhů a jejich nadřazení malými.  

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru filozofie nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

Možná témata prací z oboru filozofie dějin

  • Jan Patočka a T. G. Masaryk: dvě metodologie jednoho problému
  • Od Masaryka k Zdenkovi nejedlému: filozofie dějin mezi humanismem a marxismem
  • Malé příběhy na úkor velkých: postmoderní dekonstrukce reality
  • Kant a J. Derrida: rekonstrukce a dekostrukce
  • Filozofie dějin v esejistických textech Václava Havla z období 1959-1989
  • Václav Havel prezident: proměna chápání filozofie dějin v praxi
  • Svatý Augustin – kořeny filozofie dějin v díle o Obci Boží
  • Filozofie dějin v díle Jana Křena Konfliktní společnost
  • Edvard Beneš: od humanistického k marxistickému pojetí filozofie dějin
  • Filozofie dějin v díle T.G. Masaryka
  • Příklad různého pojetí filozofie dějin: Pekař, Masaryk, Nejedlý
  • F. P. Lyotard: malé světy a velké dějiny, aneb Filozofie dějin v narativních textech
  • Václav Bělohradský a filozofie dějin
  • František Palacký a Josef Pekař:  shody a rozdíly
  • Národní obrození: (pre)marxismus, nebo humanismus

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BARDJAJEV, Nikolaj Aleksandrovič. Smysl dějin: Pokus o filosofii člověka a jeho osud. Vyd. 1. Praha: Oikoymene, 1995. 159 s.
  • ENGELS, Friedrich. K filozofii dějin. Vyd. 1. Praha: Pospolitost, 1929. 56 s.
  • GELLNER, Ernest André. Pluh, meč a kniha: struktura lidských dějin. Vyd. 1. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 263 s.
  • HAVELKA, Miloš. Dějiny a smysl. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny, 2001. 188 s.
  • HAVELKA, Miloš. Spor o smysl českých dějin 1895-1938. Vyd. 1. Praha: Torst, 1995. 867 s.
  • HAVELKA, Miloš. Spor o smysl českých dějin 2: 1938-1989. Vyd. 1. Praha: Torst, 2006. 723 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Předmarxistická filosofie dějin a společnost: výbor textů. Vyd. 1. Praha: SPN, 1973. 280 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Společnost – dějiny – struktura: historický materialismus a škola Annales. Vyd. 1. Praha: Academia, 1988- 147 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Filozofie dějin: problémy a perspektivy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 295 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Příspěvky k otázkám filozofie vědy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 150 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Člověk a dějiny: dynamika dějin a lidská aktivita v buržoazním myšlení. Vyd. 1. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 104 s.
  • HOLZBACHOVÁ, Ivana. Škola Annales a současné pojetí dějin. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 59 s.
  • CHVATÍK, Ivan. Jan Patočka a jeho filozofie dějin. Centrum pro teoretická studia CUNI. Dostupné: URL: http://www.cts.cuni.cz/soubory/reporty/CTS-06-14.pdf. 
  • JANOTOVÁ, Helena. Stručný prehlad dejin filozofie. Vyd. 1. Žilina: Žilinská univerzita 1988. 104 s.
  • JŮZL, Miloš. Hostinského pojetí estetiky a filozofie dějin umění. Vyd. 1. Praha Univerzita Karlova, 1985. 127 s.
  • KREJČÍ, František. Heglova filozofie dějin. Vyd. 1. Praha: Volné myšlenky, 1933. 186 s.
  • NEKVINDA, Libor. Úvod do studia dějin filozofie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1996. 254 s.
  • LEGOWICZ, Jan. Prehlad dejin filozofie: zaklady doxografie. Vyd. 1. Bratislava: Obzor, 1972. 651 s.
  • LEŠKO, Vladimir. Filozofia dejin filozofie: hlavné modely a výsledky. Vyd. 1. Prešov: ManaCon, 1999. 197 s.
  • OJZERMAN, Teodor Illjič. Problém filozofie a filozofie dějin. Vyd. 1. Bratislava: Pravda, 1976, 433 s.
  • PATOČKA, Jan. Kacířské eseje o filozofii dějin. Vyd. 1. München: Arkýř, 1980. 163 s.
  • POPELOVÁ, Jiřina. Tři studie z filosofie dějin: příspěvek k problematice bytí a děni. vyd. 1. Praha: dělnické nakladatelství, 1947. 298 s.
  • ŠOKA, Silvestr. Úvod do dejin filozofie: stredovek. Vyd. 1. Bratislava: Církevné nakladatelstvo, 1983. 185 s.
  • ŠTEFEK, Karel. Stručný nástin vývoje filozofie dějin. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. s. 153.
  • WEIZSÄCKER, Carl Friedrich von. Člověk ve svých dějinách. Vyd. 1. Praha: Scriptum, 1993. 221 s.

 

 

  

 

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace