Filozofie dějin
Lineárnost a cykličnost, danost a předurčenost, neukončenost a neuchopitelnost, bytí a čas, slova a příběhy a nakonec historie a filozofie. Filozofie dějin, parcelovaná do několika základních větví, s různým důrazem na jejich jednotlivé ideové predispozice si bere z každého zmíněného trochu a vytváří velmi specificky originální metodologický „koktejl“ s širokým záběrem.
Co filozofie je a čím není
Tak zaprvé není shůry daným a náhle objeveným novátorským přístupem vrcholného novověku. Z toho nám vychází za druhé, které nám odpoví čím je: postupně se profilovanou variantou k schopnosti pojmout úlohu události/í a postavení jedince během procesu jejich vzniku, projevu a skončení. Je moderním, byť docela starým přístupem k poznání (snad bychom mohli mluvit i o varietě k hermeneutice a ke gnozeologii) pracujíc s poměrně širokou škálou tvůrčích fluktuačních faktorů různě propojených v klíčových uzlech s vně položenými elementy (myšlení, kultura, estetika, filozofie, jednotlivé „malé příběhy“ o kterých píše Lyotard, Paul Ricouer atd.).
Historie filozofie
Prvopočátky či předchůdce může v konturách nalézt už mezi antickými a ranně křesťanskými filozofii. U antických se jedná v emanačním pojetí stvoření světa ze čtyř látek (a jejich následná percepce na a ve vlastním stvoření), v křesťanské snaha reprezentovat lidské pozemské bytí jako projev „velkého“ Božího záměru. Tady jako pokračování nějaké prvotní příčiny. Blíže dnešnímu pojetí filozofie dějin měli novověcí a z nich převážně osvícenští filozofové, přičemž můžeme velmi zjednodušeně mluvit proudech: Voltaire zastával nábožensko humanistické stanovisko, Herder humanistické, Hegel idealistické, Comte pozitivistické a Marx s Engelsem vytvořili základ pro chápání dějin jako výslednici ekonomických vztahů. V následním vývoji se jednotlivé větve ustálily do typologicky odlišných konceptů.
Filozofické přístupy
V rámci jednotlivých filozofií se filozofie dějin mimo dichotomické členění dále dělila podle interpretování jejích dvou složek – filozofie a historie – a převahy jedné z nich v uvažování. Filozofický přístup se rozdělil na ontologický (pracující s existencí nezávislých univerzálií), mentalistický (klade důraz na lidskou schopnost a meze při vnímání a chápání v návaznosti na již prožité a na zkušenosti) a lingvistický (omezenost jazykové dorozumívací funkce).
Historický přístup
Historický přístup je rozdělen na lineární chápání dějin (dějiny mají lineární jednosměrný pohyb) a cyklické (jejich „vzorce“, tzn. predispozice vzniku situací, situace a vlastní vyřešení jsou jakousi pomyslnou alternativní obdobou již proběhlých situací).
Postmoderní přístup
V druhé půli dvacátého století se část výchozí paradigmat promítla do postmoderního uvažování o světě a tím pádem i do filozofie a jejich jednotlivých teoretických konceptů. Nejpatrnější dědictví filozofie dějin je v tezi o konci velkých příběhů a jejich nadřazení malými.
Nevíte si rady s prací do školy z oboru filozofie nebo nestíháte?
Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:
[Nabídka služeb]
Nevíte si rady nebo nestíháte s prací do školy z oboru
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti
Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Nezávazná objednávkanásledující den
následující pracovní den
7 dnů
již do 7 dnů
12 dnů
již do 12 dnů
Možná témata prací z oboru filozofie dějin
- Jan Patočka a T. G. Masaryk: dvě metodologie jednoho problému
- Od Masaryka k Zdenkovi nejedlému: filozofie dějin mezi humanismem a marxismem
- Malé příběhy na úkor velkých: postmoderní dekonstrukce reality
- Kant a J. Derrida: rekonstrukce a dekostrukce
- Filozofie dějin v esejistických textech Václava Havla z období 1959-1989
- Václav Havel prezident: proměna chápání filozofie dějin v praxi
- Svatý Augustin – kořeny filozofie dějin v díle o Obci Boží
- Filozofie dějin v díle Jana Křena Konfliktní společnost
- Edvard Beneš: od humanistického k marxistickému pojetí filozofie dějin
- Filozofie dějin v díle T.G. Masaryka
- Příklad různého pojetí filozofie dějin: Pekař, Masaryk, Nejedlý
- F. P. Lyotard: malé světy a velké dějiny, aneb Filozofie dějin v narativních textech
- Václav Bělohradský a filozofie dějin
- František Palacký a Josef Pekař: shody a rozdíly
- Národní obrození: (pre)marxismus, nebo humanismus
Doporučená literatura česká i zahraniční
- BARDJAJEV, Nikolaj Aleksandrovič. Smysl dějin: Pokus o filosofii člověka a jeho osud. Vyd. 1. Praha: Oikoymene, 1995. 159 s.
- ENGELS, Friedrich. K filozofii dějin. Vyd. 1. Praha: Pospolitost, 1929. 56 s.
- GELLNER, Ernest André. Pluh, meč a kniha: struktura lidských dějin. Vyd. 1. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 263 s.
- HAVELKA, Miloš. Dějiny a smysl. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny, 2001. 188 s.
- HAVELKA, Miloš. Spor o smysl českých dějin 1895-1938. Vyd. 1. Praha: Torst, 1995. 867 s.
- HAVELKA, Miloš. Spor o smysl českých dějin 2: 1938-1989. Vyd. 1. Praha: Torst, 2006. 723 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Předmarxistická filosofie dějin a společnost: výbor textů. Vyd. 1. Praha: SPN, 1973. 280 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Společnost – dějiny – struktura: historický materialismus a škola Annales. Vyd. 1. Praha: Academia, 1988- 147 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Filozofie dějin: problémy a perspektivy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 295 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Příspěvky k otázkám filozofie vědy. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 150 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Člověk a dějiny: dynamika dějin a lidská aktivita v buržoazním myšlení. Vyd. 1. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 104 s.
- HOLZBACHOVÁ, Ivana. Škola Annales a současné pojetí dějin. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 59 s.
- CHVATÍK, Ivan. Jan Patočka a jeho filozofie dějin. Centrum pro teoretická studia CUNI. Dostupné: URL: http://www.cts.cuni.cz/soubory/reporty/CTS-06-14.pdf.
- JANOTOVÁ, Helena. Stručný prehlad dejin filozofie. Vyd. 1. Žilina: Žilinská univerzita 1988. 104 s.
- JŮZL, Miloš. Hostinského pojetí estetiky a filozofie dějin umění. Vyd. 1. Praha Univerzita Karlova, 1985. 127 s.
- KREJČÍ, František. Heglova filozofie dějin. Vyd. 1. Praha: Volné myšlenky, 1933. 186 s.
- NEKVINDA, Libor. Úvod do studia dějin filozofie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1996. 254 s.
- LEGOWICZ, Jan. Prehlad dejin filozofie: zaklady doxografie. Vyd. 1. Bratislava: Obzor, 1972. 651 s.
- LEŠKO, Vladimir. Filozofia dejin filozofie: hlavné modely a výsledky. Vyd. 1. Prešov: ManaCon, 1999. 197 s.
- OJZERMAN, Teodor Illjič. Problém filozofie a filozofie dějin. Vyd. 1. Bratislava: Pravda, 1976, 433 s.
- PATOČKA, Jan. Kacířské eseje o filozofii dějin. Vyd. 1. München: Arkýř, 1980. 163 s.
- POPELOVÁ, Jiřina. Tři studie z filosofie dějin: příspěvek k problematice bytí a děni. vyd. 1. Praha: dělnické nakladatelství, 1947. 298 s.
- ŠOKA, Silvestr. Úvod do dejin filozofie: stredovek. Vyd. 1. Bratislava: Církevné nakladatelstvo, 1983. 185 s.
- ŠTEFEK, Karel. Stručný nástin vývoje filozofie dějin. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. s. 153.
- WEIZSÄCKER, Carl Friedrich von. Člověk ve svých dějinách. Vyd. 1. Praha: Scriptum, 1993. 221 s.
