Gnoseologie

Gnoseologie nebo teorie poznání je filozofickou disciplínou zabývající se možnostmi lidského poznání. Jak poznáváme, co je zdrojem našeho poznání, jaká je jeho povaha, jak si můžeme být svým poznáním jistí? To jsou základní otázky gnoseologie. Tato disciplína přesahuje ještě v dnešní době přírodní vědy, které v neuvěřitelném tempu chrlí empirické poznatky, ale stále neodpověděly na základní otázku: Co je poznání. Poznání (zkušenost) není věc přístupná zkušenosti.

 

Metoda poznání

Jedním z předmětů zkoumání je metoda poznání. Mezi nejčastější patří analýza, syntéza, dedukce a indukce. Může se zdát, že dnes už je tato otázka spíše na poli psychologie a jiných věd, filozofii zůstává stále prostor pro zkoumání (např. vztah mezi metodami přírodních a kulturních věd).

 

Definice znalosti

S tímto oborem velmi blízce souvisí definice znalosti, o kterou se pokusil již Platon (musíme být přesvědčeni, že je to pravda; musí tomu tak opravdu být; musíme pro to mít dobré zdůvodnění). Epistemologie je naukou o znalosti, snaží se znalost definovat, určit druhy znalostí aj. Jako jedni z prvních filozofů rozeznávali mezi míněním (doxa) a skutečným poznáním (epistémé) v antickém Řecku Parmenides a Platon. Ve středověku byla otázka poznání spjata s nutností víry (Tomáš Akvinský), v novověku přichází ke slovu více použití rozumu (René Descartes).  Jako protiklad racionalismu se objevil empirismus (bez zkušenosti nelze poznávat). Optimismus novověku však zbrzdil Immanuel Kant, když pronesl mj., že nejsme schopni poznat svět, jaký je ve skutečnosti, můžeme vědět jen to, jak se nám jeví (ovlivnění apriorními formami mysli). Ve 20. století se filozofie (i gnoseologie samotná) obrací k jazyku a zájem byl postaven před otázku, zda poznání přichází skrz jazyk.

 

Poznání

Důležitou otázkou gnoseologie je zdůvodňování znalostí, ospravedlnit poznání můžeme tak, že se odvoláme na jeden či více zdrojů poznání (smysly, rozum, paměť, autorita a introspekce). Ve filozofii existuje spor, který ze zdrojů by měl převažovat, jak už je naznačeno výše. Racionalisté prosazují rozum a tvrdí, že lze nezávisle na zkušenostech schopni vyvodit mnoho pravd. Za příklad mohou sloužit Platonovy ideje, ketré si nesem nějakým způsobem v sobě. Vrozenou rozumovou schopnost pak zkoumal I. Kant a nazval ji apriorní formou. Druhý největší filozof Řecka Aristoteles pak bude spíše zastáncem empirismu, při narození se podle něj mysl podobá nepopsané desce a poznání začíná zkušeností. Vlastní empirismus však vzniknul až v novověku (Francis Bacon).

 

Relativismus

Zpochybňovat možnost poznání budou naopak skeptikové, a to radikálně (odmítnutí všeho poznání) nebo jen částečně (např. poznání Boha). Naše schopnost objektivního poznání je ohrožena i relativismem, ať se jedná o kulturní relativismus (poznání závislé na kultuře), či máme na mysli subjektivismus (poznání je ovlivněno sklony, vlastnostmi, předsudky individua). V tomto ohledu byl i Immanuel Kant subjektivista (apriorní formy).

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru gnoseologie nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

Možná témata prací z oboru gnoseologie

  • Noetika v díle Karla Čapka
  • Vztah jazyka a poznání
  • Platónova teorie idejí z dnešního pohledu
  • Empirismus versus racionalismus
  • Derridova dekontruktivní metoda
  • Teorie poznání a hermeneutika
  • Poznání a řeč u Hanse-Georga Gadamera
  • Problém poznání u Platona a Aristotela
  • Racionalistická argumentace u ontologického důkazu existence Boha
  • Racionalita versus transcendence ve středověku

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • ANZENBACHER, Arno. Úvod do filozofie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990, 304 s. ISBN 80-04-25414-4.
  • ARISTOTELÉS,. Aristotelova metafysika. Přeložil František Joklík. Praha: Česká akademie věd a umění, 1927, xiv, 273 s.
  • ARISTOTELÉS,. Organon. Vyd. 1. Praha: Academia, 1975, 295 s.
  • BERKELEY, George. Esej o nové teorii vidění: Pojednání o principech lidského poznání. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 2004, 175 s. ISBN 80-7298-112-9.
  • BRUGGER, Walter. Filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994, 639 s. ISBN 80-206-0409-x.
  • BRUNNER, August. Řeč: jako počáteční východisko teorie poznání. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996, 89 s. ISBN 80-7198-027-7.
  • DESCARTES, René. Meditace o první filosofii: Meditationes de prima philosophia. 1. vyd. Přeložil Tomáš Marvan. Praha: Oikoymenh, 2001, 127 s. ISBN 80-7298-036-x.
  • DESCARTES, René. Rozprava o metodě. 3. vyd., ve Svobodě 1. Praha: Svoboda, 1992, 67 s. ISBN 80-205-0216-5.
  • FUCHS, Jiří. Iluze skeptiků: systematický kurz noetiky. Vyd. 1. Praha: Academia Bohemica, 2015, 256 s. ISBN 978-80-904469-3-9.
  • FUNDA, Otakar Antoň. Racionalita versus transcendence: spor Hanse Alberta s moderními teology. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2013, 135 s. ISBN 978-80-7007-399-5.
  • HUME, David. Zkoumání lidského rozumu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, 84 s.
  • HUSSERL, Edmund. Logická zkoumání. Vyd. 1. Přeložil Hynek Janoušek. Praha: OIKOYMENH, 2010, 501 s. ISBN 978-80-7298-397-1.
  • JASNÝ, Jaromír. Teorie poznání. Hradec Králové: Východočeské nakladatelství, 1966, 164 s.
  • KANT, Immanuel. Kritika čistého rozumu. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2001, 567 s. ISBN 80-7298-035-1.
  • KRAPPMANN, Jörg. Einführung in die Erkenntnistheorie als Einführung in das philosophische Denken. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 69 s. ISBN 978-80-244-3666-1.
  • KRATOCHVÍL, Miloš. Francouzská epistemologie: (přehled vývoje do poloviny 20. století). Vyd. 1. Praha: Triton, 2013, 293 s. ISBN 978-80-261-0191-8.
  • KROB, Josef a Josef ŠMAJS. Gnoseologie: od tradičních otázek k evoluční gnoseologii. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 155 s. ISBN 80-210-3994-9.
  • KUNCA, Tomáš a Miroslav VACURA. Empirismus a analytická filosofie. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 118 s. ISBN 80-245-1023-5.
  • LEIBNIZ, Gottfried Wilhelm. Fragmente zur Logik. Berlin: Akademie Verlag, 1960, 546 s.
  • LOCKE, John. Esej o lidském chápání. Vyd. 1. Přeložil Miloš Dokulil. Praha: OIKOYMENH, 2012, 767 s. ISBN 978-80-7298-304-9.
  • MAREK, Alois Dominik. Vznik, struktura a hodnota našeho poznání. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003, 159 s. ISBN 80-7266-155-8.
  • NOVÁK, Lukáš a Vlastimil VOHÁNKA. Kapitoly z epistemologie a noetiky. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2015, 280 s. ISBN 978-80-87183-71-7.
  • POPPER, Karl R. Logika vědeckého bádání. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 1997, xliv, 615 s. ISBN 80-86005-45-3.
  • RUEGG, David Seyfort. La théorie du tathagatarbha et du gotra: études sur la sotériologie et la gnoséologie du Bouddhisme. Paris: École Française d'Extreme-Orient, 1969, 531 s.
  • SEIDL, Horst. Bytí a vědomí: gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005, 295 s. ISBN 80-7021-699-9.
  • STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha: Zvon, 1991, 510 s. ISBN 80-7113-041-9.
  • ŠEJN, Bohumír. Empirie a skutečnost: jejich vzájemný poměr mysticko-filosoficky zkoumán vede k duchovnímu osvobození. Vyd. 1. Praha: B. Šejn, 2002, 335 s. ISBN 80-238-8195-7.
  • ŠPŮR, Josef. Úvod do systematické filosofie: gnoseologie. 1. vyd. Dobrá Voda: A. Čeněk, 2002, 159 s. ISBN 80-86473-17-1.
  • TONDL, Ladislav. Mezi epistemologií a sémiotikou: deset studií o vztazích poznání a porozumění významu. 1. vyd. Praha: Filosofia, 1996, 223 s. ISBN 80-7007-076-5.
  • WITTGENSTEIN, Ludwig. Filosofická zkoumání. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993, 294 s. ISBN 80-7007-040-4.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace