[Studijní obory]

Obor Obor religionistika

 

Obor religionistika

Religionistika („věda o náboženství“ či „dějiny náboženství) jako studijní obor může být považována za proces, který umožňuje aktivně přijímat informace o jednotlivých náboženstvích, jenž společně s osobními zkušenostmi získanými z náboženství působí na religiózní postoje stůdentů tohoto oboru. Studium religionalitiky může být pokládáno  za aktivitu související s osobním rozvojem, jelikož se jedná o aktivní získávání informací o jednotlivých náboženstvích s následným získáním orientace na náboženském trhu.

 

Historie vzniku oboru

Vznik religionistiky, respektive samostatné vědě o náboženství, je datován v 2. pol. 19. století, i když otázky a myšlenky, které jsou předmětem jejího bádání, mají kořeny již v antice. Vznik a následující vývoj náboženství byl velice důležitý nejen pro dějiny náboženství, ale takové pro historicko-teoretické modely. Dle nejzoršířenějších náboženské teorie (teorie náboženské evoluce) se náboženství vytvářejí od prostých stádií až po komplexní (vyspělejší) náboženství.

 

Definice náboženství

Definice náboženství je otázkou, která doposud nebyla zodpovězena. Žádná ze studovaných disciplín včetně religionalistiky do této doby nepřijala žádnou všeobecně platnou definici náboženství. Náboženství je spíše bráno jako abstraktní pojem, ke kterému je možné docílit až na základě několika myšlenkových pochodů a operací. Historicky nebylo na náboženství nahlíženo z konkrétního hlediska. Vždy se jednalo pouze o kokrétní, historické, kulturně či filosoficky založené podoby náboženství. Teprvé výzkum vždy přinesl pohled na jednotlivá náboženství a jejich společné atributy, které mohou být pomocí religionistiky zařazené do společných znaků souvisejících s pojmem náboženství.

 

Hlavní teoretické proudy regionalistiky

Religionistika chápe náboženství dvěma způsoby. První z nich je způsob vycházející z teologického pojímání náboženství, který chápe náboženství jako neodvoditelný, neomezovaný, prvotní jev. Další přístupy k náboženství se zaměřují na náboženství jako na historický a sociální jev či filosofickou ideu. Religionistika se historicky dělí na tři hlavní proudy (historický, komparativní a fenomenologický).

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru religionalistiky nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

[Nabídka služeb]

Nevíte si rady nebo nestíháte s prací do školy z oboru

Rychle řešíme problémy studentů v oblasti

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.

Nezávazná objednávka

Možná témata prací z oboru religionistiky

  • Archeologické doklady náboženství starých Germánů ve střední Evropě
  • Česká religionistika: Přípravné období - F. L. Čelakovský
  • Dějiny religionistiky v Čechách: Otakar Pertold a Josef Hanuš
  • Hinduismus z hlediska filosofie, etiky a religionistiky
  • Indické náboženské tradice a česká religionistika a indologie 20. století. (D. Zbavitel, K. Zvelebil)
  • Multikulturní a multireligiozní výchova a jejich vztah k religionistice
  • Náboženský rozměr krajiny z perspektivy kognitivní religionistiky
  • Náboženství v implicitní kognici: Nástin využítí paradigmatu sociálně implicitní kognice v kognitivní religionistice
  • Náboženství v implicitní kognici: Nástin využítí paradigmatu sociálně implicitní kognice v kognitivní religionistice
  • Počátky křesťanského rituálního stolování a současná religionistika
  • Posuny v kognitivní religionistice: od mysli k tělu a kultuře
  • Problematika geografie náboženství ve výuce zeměpisu na 2. stupni základní školy
  • Religionistická gramotnost žáků 9. tříd základních škol na Litomyšlsku
  • Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Analýza její diskurzivity.

 

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • Divecký.Jan. 2005. Ţidovské svátky: Kalendářem od Pesachu do Purimu, Praha: P3K.
  • Durkheim Émile. 2002. Elementární formy náboţenského ţivota; Systém totemismu v Austrálii. Praha: Oikoymenh.
  • Ehlrich Avrum M. 2000. Leadership in the HaBaD Movement. Jeruzalém: Jason Aronson. 
  • Fitzgerald Timothy. 1997.  A Critique of „Religion“ as a Cross-Cultural Category. Method & Theory in the Study of Religion. 1997, roč. 9.
  • Foucault Michel. 1999. Dějiny sexuality I., Praha: Hermann a synové.
  • Foucault Michel. 2002. Archeologie vědění. Praha : Hermann a synové.
  • Fujda Milan. 2010. Bouře ve sklenici vody? K několika nejasnostem ohledně povahy ‚skutečného„, ‚konstruovaného„ a ‚redukcionismu„. Biograf 52-53, 2010, 67-74. 
  • Fujda Milan. 2013. Proč nestudovat náboţenství? K sociologickému uspořádávání skutečnosti, Sociologická studia 2013/3.  
  • Hamar Eleonóra. 2008. Vyprávěná ţidovství: O narativní konstrukci druhogeneračních ţidovských identit. Praha: SLON.
  • JANÍČEK, Rudolf. Bhagavadgítá: zpěv Vznešeného. 1. vyd. Železný Brod: Jaroslav Jiránek, 1945, 153 s. 
  • JORDAN, Michael. Tajemný svět Asie: rituály, náboženství, filozofie. 1. vyd. Praha: Knižní klub a Balios, 2000, 224 s. ISBN 80-7176-946-0.
  • KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. (2009): Demografie (nejen) pro demografy. Slon, Praha, 241 s.
  • KEENE, Michael. Světová náboženství. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2003, 192 s. ISBN 80242-0983-7.
  • KLÍMOVÁ, V. (2014): Religiózní struktura obyvatel jihozápadních Čech. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, 77 s.
  • KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ, Z. (2010): Demografické metody a analýzy: demografie české a slovenské populace. WoltersKluwer, Praha, 306 s.
  • KLUFOVÁ, R., ROST, M., KLICNAROVÁ, J. (2012): Modelování regionálních procesŧ. Alfa Nakladatelství, Praha, 247 s.
  • KNIPE, David. Hinduismus: experimenty s posvátnem. 1. vyd. Praha: Prostor, 1997, 232 s. ISBN 80-85190-57-5.
  • KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, Blanka a kol. Základy asijských náboženství I. díl: judaismus, islám, hinduismus, džinismus, buddhismus, sikhismus, pársismus. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 296 s. ISBN 80-246-0832-4.
  • KÖNIG, F., WALDENFELS, H. (1994): Lexikon náboţenství. Victoria publishing, Praha, 640 s. In: LSER, M., EWALD, S., MURRER, G. (1997): Encyklopedie náboţenství. Kostelní Vydří, 407 s.
  • KUBALÍK, J. (1987): Křesťanské církve v naší vlasti. Ústřední církevní nakladatelství, Praha, 160 s.
  • KÜNG, Hans a Heinrich VON STIETENCRON. Křesťanství a hinduismus: na cestě k dialogu. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 1997, 223 s. ISBN 80-70-21-229-2.
  • KÜNG, Hans. Po stopách světových náboženství. 1. vyd. Brno: CDK, 2007, 306 s. ISBN 807325-059-4. 
  • MAHR, J. (2013): Religiózní struktura obyvatel České republiky. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, 74 s.
  • MATLOVIČ, R. (2001): Geografia relígií. Náčrt problematiky. FHPV PU, Prešov, 375 s.
  • MCLOUGHLIN, Seán. Světová náboženství v kostce. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2005, 320 s. ISBN 80-7234-446-3.
  • PRABHUPÁDA, A. Č. Bhaktivédanta Swami. Bhagavad-gítá taková, jaká je: s původními sanskrtskými texty, přepisem do latinského písma, českými synonymy a podrobnými výklady. Praha: Bhaktivedanta Book Trust, 1998, 926 s. ISBN 91-714-9405-7. 
  • PREINHAELTEROVÁ, Hana. Dušan Zbavitel sedmdesátiletý. Nový Orient, 1995, roč. 50, č. 2. ISSN: 0029-5302.
  • PREINHAELTEROVÁ, Hana. Hinduista od zrození do zrození. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1997, 136 s. ISBN 80-7021-211-X. 
  • SCHÖN, Jaromír. Občanský a společenskovědní základ: náboženství. 1. vyd. Kralice na Hané: Computer Media s.r.o., 2012, 104 s. ISBN: 978-80-7402-120-6.
  • SMÉKAL, Odolen. Indické proměny. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1973, 245 s.
  • SMITH, Huston. Světová náboženství: po stopách moudrosti předků. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1995, 256 s. ISBN 80-7176-217-2.
  • Upanišady. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2004, 448 s. Ze sanskrtského originálu přeložil a úvodem a poznámkami doprovodil Dušan Zbavitel. ISBN 80-86685-34-9.
  • VOJTÍŠEK, Z. (2004): Encyklopedie náboţenských směrŧ: náboţenství, církve, sekty a duchovní společenství. Portál, s.r.o., Praha, 462 s.
  • WALDENFELS, Hans. Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. 1. vyd. Praha: Zvon, 1992, 64 s. ISBN 80-7113-062-1.
  • WERNER, Karel. Malá encyklopedie hinduismu. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1996, 216 s. ISBN 80-7108-129-9.
  • Základní texty východních náboženství: hinduismus. 1. vyd.  Praha: Argo, 2007, 188 s. Vybral Dušan Zbavitel; ze sanskrtských originálů přeložili Jan Filipský et al. ISBN 978-80-7203846-6.
  • ZBAVITEL, Dušan, Eliška MERHAUTOVÁ, Jan FILIPSKÝ a Hana KNÍŽKOVÁ.  Bohové s lotosovýma očima: hinduistické mýty v indické literatuře tří tisíciletí. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 1997, 456 s. ISBN 80-7021-215-2.

 

 

[Objednávka]

Na co ještě čekáte?

Přesnou cenovou nabídku od nás obdržíte ihned.

Nezávazná objednávka

Novinky do vašeho e-mailu

Získejte informace, jak si zjednodušit studium a bonusy zdarma

Odesláním formuáře souhlasíte se Zásadami ochrany osobních údajů

Copyright © seminarkyza1.cz 2024

Převodem logo Mastercard logo Gopay logo Visa logo