Obor Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii

Etopedie je speciální pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a výzkumem sociálně narušené mládeže, která je obtížně vychovatelná. Jedinci s poruchami chování, mravními problémy, emocionálně narušení, s neurotickými problémy, mládež problémová, delikventní, sociálně narušená apod. Primární postižení je však ve sféře sociální.


Souvislost etopedie s ostatními odvětvími

Etopedie je interdisciplinární vědou, která spolupracuje s mnoha odvětvími. Přejímá poznatky z pedagogiky, psychologie, patopsychologie, sociologie, etiky, axiologie, psychiatrie, etiky, neurologie, filosofie, politiky, práva, kriminologie i penologie.


Cíl

Cílem etopedie je pochopení základních otázek práce s jedinci se sociálními problémy výchovného charakteru. Etopedie se nezabývá jen člověkem s poruchami chování, ale studuje etiologii vzniku mravních poruch a cesty vedoucí k možné nápravě. Je zaměřena především na prevenci a edukaci jedinců s poruchami chování a emocí a ovlivňování vrozených, vývojových nebo získaných poruch emocí a chování. Důležitost je kladena na zlepšení podmínek pro rozvoj jednice s potížemi v chování a zainteresování osobního zájmu dítěte do procesu přijetí společensky žádoucího chování.


Výchovná práce

Výchovná práce je dlouhodobý a nepřetržitý proces zaměřen na postupné odstranění poruch chování s cílem resocializace, nápravy a návratu k respektování sociálních norem. Má své zákonitosti, své prostředky, formy a metody. Obvykle začíná eliminací patologických vlivů, kdy je jedinec vyjmut z původního – nevhodného prostředí a umístěn v etopedickém zařízení.


Prostředky

Prostředky, jenž etopedie ve výchovné práci využívá, jsou hra, práce, režim a prostředí. Hra vede k dodržování pravidel, učí sebeovládání, včetně zvládání afektivních projevů, motivuje, pěstuje morální vlastnosti – ohled na druhé a spolupodílí v kolektivní hře. Práce, která musí mít smysl, užitečnost, vychovává ke svědomitosti i vytrvalosti a fyzická práce pozitivně ovlivňuje charakterové vlastnosti. Režim pomáhá budovat dynamický stereotyp a návyk. Má své společenské, hygienické, pedagogické. Prostředí především daného etopedického zařízení, jeho lokalita, vnitřní charakter, osobní podíl dítěte na jeho tvorbě, struktura a personální výbava.


Metody

Mezi metody patří reedukace, zaměřená na novou orientaci, nové hodnotové vnímání, na pozitivní aktivitu, jejímž cílem je plná resocializace, kompenzace, rehabilitace, aplikace psychoterapeutických přístupů a prevence.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru sociální pedagogiky se zaměřením na etopedii nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:


Témata prací z oboru etopedie

  • Sociálně patologické jevy dětí a mládeže se zaměřením na kriminalitu – krádeže
  • Pohled dětí na morální aspekty v pohádkách
  • Podíl školy na vytvoření zdravých stravovacích návyků
  • Role sebepojetí a sebereflexe v oblasti primární prevence na ZŠ
  • Vliv prostředí na kriminální chování dětí a mládeže
  • Problematika sociálně patologických jevů na středních školách
  • Věk dítěte jako determinanta trestně právní odpovědnosti z hlediska etopedie.
  • Praxe soudně nařízené spolupráce dětí se středisky výchovné péče.
  • Arteterapeutické metody využívané v etopedické praxi.
  • Postoj společnosti k dětem a mladistvým s poruchami chování

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BENDL, S. Školní kázeň: metody a strategie. 1.vyd. Praha: ISV, 2001. 267 s. ISBN 80-85866-80-3.
  • ELLIOT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada 2002. 206 s. ISBN 80-247-0182-0.
  • FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1.vyd. Praha: Grada, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3.
  • HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2000.  774 s. ISBN 80-717-8303-X.
  • HARTL, P. Stručný psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál, 2004. 311 s. ISBN 80-717-8803-1.
  • JANSKÝ, P. Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. 170s. ISBN 80-7041-114-7
  • JEDLIČKA, R. Děti a mládež v obtížných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. 1.vyd. Praha: Themis, 2004. 478 s. ISBN 80-7312-038-0.
  • LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha : Grada, 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X.
  • PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3.vyd. Brno: Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-807-3151-980.
  • SLOMEK, Z. Etopedie. 1.vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 96 s. ISBN 978-80-86723-84-6.
  • ŠVARCOVÁ, E. Vybrané kapitoly z etopedie a sociální patologie: učební text. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 162 s. 978-807-0419-595.
  • TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 198 s. ISBN 80-7178-503-2.
  • VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémového dítěte předškolního věku. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2000. 100 s. ISBN 80-7083-369-6.
  • VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I. 2.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 136 s. ISBN 978-80-210-4573-6.
  • VOJTOVÁ, V. Úvod do etopedie: texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7315-166-9.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace