Obor SOCIÁLNÍ PRÁCE

Historie sociální práce má kořeny již ve starověku, kdy byli vůči sobě solidární příslušníci kmene a rodiny. Dále se rozšířila po vzniku městských států, kdy pomoc chudým poskytovali soukromé osoby formou finančních dávek na jídlo, penze pro vojáky, sirotky apod. Velkou zásluhu na rozvoji sociální práce má také církev. Náboženské organizace organizovaly pomoc pro potřebné, zřizovaly špitály (sirotčince) apod. V období renesance panovalo pravidlo, že žebrání musí být povoleno. Z hlediska fungování státu se začal sledovat výskyt chudoby. Školy sociální práce vznikly ve 20. století. V praxi nejvíce převládala práce s rodinou. V současnosti směřuje vývoj především k tomu, aby všichni měly rovné příležitosti na vzdělání a na zaměstnání.

   

Definice

Pro termín sociální práce existuje velké množství definic. Všechny se shodují především v řešení problémů v mezilidských vztazích a příznivých a rovných společenských podmínek pro všechny. Základem je princip lidských práv a spravedlnosti. Sociální práce se zabývá řešením problémů klienta a jeho nasměrování směrem, který od něj očekává jeho prostředí. Cílem sociální práce je podporovat klienta v řešení problémů, jeho adaptování se s prostředím. Tato společenskovědní disciplína se ovšem nevěnuje pouze charitě, ale zaobírá se humánními a společenskými problémy v širším pojetí. Klíčové pro tuto oblast je správně aplikovat teoretické poznatky do praxe.

   

Význam studia oboru

Pro sociální práci je charakteristický přímý kontakt s osobou či skupinou osob. Cílem je určit diagnózu a poté aplikovat sociální terapii. Sociální terapií se rozumí usměrnění klienta, výchovné působení a ovlivnění klienta ke správnému řešení obtížných životních situací. Odlišení charity od sociální práce spočívá především v tom, že sociální práce se provádí na základě odborných znalostí a dovedností. Důležitá je i spolupráce s jinými zdravotními organizacemi a také administrativně-právní zabezpečení.

   

Definice pojmu klient v oblasti sociální práce

Sociální práce se zabývá kontaktem s osobami. Tyto osoby označujeme jako klienty. Slovo pochází z latiny, kdy se jím označovala osoba, která byla závislá na svém hospodárci a neměla všechny práva. V současnosti samozřejmě takováto definice již neplatí a lze jej charakterizovat jako osobu, rodinu či skupinu osob, kterou spojuje určitý společný znak. Může se jednat o věk, pohlaví, menšinu, druh postižení, finančně slabší jedince apod. Nutno podotknout, že ne všichni klienti spolupracují. Klienti bývají často deprimovaní a úkolem sociálního pracovníka je rozpoznat klientův problém a pomoci najít mu řešení jeho zdánlivě bezvýchodné situace.

   

Sociální pracovník

Sociální pracovník musí mít určité vrozené schopnosti a dovednosti, bez kterých nelze tuto profesi vykonávat. Mezi nejdůležitější předpoklady patří respekt a úcta k ostatním, důvěra, empatie, životní optimismus, nadhled, odborné vzdělání, objektivita a pochopení. Sociální pracovník může vystupovat v mnoha rolích – cvičitel, poradce, mentor, kouč, zprostředkovatel sociálních služeb, administrátor, manažer, samotný činitel sociálních změn apod.

   

Spojitost s jinými vědními obory

Tento obor se dotýká mnoha jiných vědních oborů. Sociální práce spolupracuje s psychologií, psychiatrií, lékařstvím, etikou, pedagogikou, právem atd.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru sociální práce nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

Možná témata prací z oboru sociální práce

  • Organizace pro bezdomovce
  • Problematika bezdomovectví se zaměřením na ženy
  • Sociální práce s romskou rodinou
  • Duševně a tělesně postižení bezdomovci
  • Sociální práce v dětském domově
  • Sociální komunikace jako metoda sociální práce
  • Rozvod jako sociální problém dnešní doby
  • Sociální práce s drogově závislými
  • Stres v práci sociálního pracovníka
  • Sociální práce se seniory
  • Výchova dětí v náhradní rodinné péči
  • Sociální práce s alkoholiky
  • Návrat bezdomovců do běžného života
  • Sociální práce s dospělými vyrůstajícími v dětských domovech nebo pěstounské péči
  • Jak sociální práce ovlivnila osobní život sociálních pracovníků
  • Systém sociální péče ve vybraném městě
  • Způsoby motivace klientů v sociální péči

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. 1. vyd. Překlad Petr Bakalář. Praha: Portál, 2000, 256 s. ISBN 80-7178-367-6.
  • GRÜN, Anselm. Pracovat i žít: napětí mezi profesním a osobním životem. Kostelní Vyd.: Karmelitánské nakladatelství, 2006, 127 s. ISBN 80-71950394.
  • GULOVÁ, Lenka. Sociální práce: pro pedagogické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 208 s. ISBN 978-80-247-3379-1.
  • HAVRDOVÁ, Zuzana a kol. Hodnoty vprostředí sociálních a zdravotních služeb. 1. Vyd. Praha, 2010. ISBN 978-80-87398-06-7
  • KALEJA, Martin; KNEJP, Jan. Mluvme o Romech : Aven Vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009. 199 s. ISBN 978-80-7368-708-3.
  • KEBZA, Vladimír a Iva ŠOLCOVÁ. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 23 s. ISBN 80-7071-231-7.
  • KODYMOVÁ, Pavla. Historie české sociální práce v letech 1918-1948. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2013. ISBN 9788024622569.
  • LEVICKÁ, Jana. Základy sociálnej práce. Trnava: Spoločnosť pre podporu vedy a vzdelávania na FZaSP TU, 2004. 170s. ISBN 80-968952-3-0.
  • LUKÁŠOVÁ, Růžena. Organizační kultura a její změna. 1. Vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-0
  • MALCOLM L., Harrison. Housing „Race" : Social policy and empowerment. Aldershot: Avebury, 1995. 168 s. ISBN 1856288609.
  • MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků: teorie, praxe, kazuistiky. 1. vyd. Překlad Kateřina Lepičová. Praha: Portál, 2012, 151 s. ISBN 978-80-262-0180-9.
  • MATOUŠEK, Oldřich, KŘIŠŤAN, Alois. Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 7788026203667
  • MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 312 s. ISBN987-80-7367-331-4.
  • MAXWEL, J. A. Qualitive Research Design. An Interactive Approach. Thousand Oaks, London, New Delhi: Sage, 2005. ISBN 0761926089
  • MLČÁK, Zdeněk. Potenciální zdroje stresu v sociální práci. Sociální práce, roč. 2005, č. 3, s. 123-138. ISSN 1213-6204.
  • MUSIL, L. "Ráda bych vám pomohla, ale --": dilemata práce s klienty v organizacích. Vyd. 1. Brno: Marek Zeman, 2004, 243 s. ISBN 8090307019
  • MUSIL, L. Sociální práce a jiné pomáhající obory/profese. In MATOUŠEK, O. et al. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013, s. 506 –509. ISBN 978-802-6203-667.
  •  MUSIL, L. Typologie pojetí sociální práce. In: Tokárová, A., Matulayová, T. (eds.) In Sociálna pedagogika, sociálna práca a sociálna andragogika –aktuálne otázky teórie a praxe. Spoločenskovedný zborník č. 23, s. 42 –49. AFPh 238/320, Prešov
  • MUSIL, Libor, HUBÍKOVÁ, Olga, HAVLÍKOVÁ, Jana, KUBALČÍKOVÁ, Kateřina. Raná fáze implementace reformy v rámci agendy dávek pomoci hmotné nouzi.1. Vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2013. ISBN 978-80-7416-124-7.
  • NAVRÁTILOVÁ, J. Vzdělávání v sociální práci. In MATOUŠEK, O et al. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013, s. ISBN 978-802-6203-667
  • NEČASOVÁ, M. Mezinárodní etický kodex sociální práce -principy. Sociální práce/Sociálna práca, 2004, roč. 4, č. 4. ISSN 1213-6204.
  • SLOWÍK, Josef. Komunikace s lidmi s postižením. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 9788073676919.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace