Obor Sociální psychologie

M. Nakonečný definuje sociální psychoilogii jako „vědu o tom, jak se člověk v sociálních a kulturních situací utváří a jak v nich jedná.“ G. W. Allport ji definuje jako „disciplínu, jejímž prostřednictvím se lidé snaží pochopit, vysvětlit a předvídat, jakým způsobem jsou myšlení, city a jednání jedinců ovlivňována vnímanými, představovanými nebo předpokládanými myšlenkami, city a jednáním jiných.“


Zaměření sociální psychologie

Sociální psychologie se tedy zabývá vlivy sociálních jevů na jednotlivce a skupinovými procesy; v rámci tohoto širšího kontextu tedy do značné míry splývá se sociologií, důraz je však kladen na efekty jevů a procesů u individua.


Důležité otázky

Sociální psychologii zajímá, co determinuje chování, jednání, prožívání jedince – genetika nebo sociální rovina? Jak vznikají mezi lidmi sympatie a antipatie a jak ovlivňují jednání a chování člověka? Jak lidé vysvětlují jednání vlastní a jednání druhých? Jak vznikají a ovlivňují člověka hodnoty, zájmy apod.? Jak vznikají a ovlivňují chování a jednání člověka předsudky? Jaký je vztah mezi sociálními rolemi (muž, žena, otec, dítě, učitel, nadřízený atp.) a chováním a jednáním člověka?


Historie vzniku

Za vnik sociální psychologie jako samostatné vědní disciplíny je považován rok 1908, kdy byly vydány první učebnice sociální psychologie: americký sociolog E. A. Ross je autorem „Social Psychology“ a anglický psycholog W. McDougall je autorem „Introduction to Social Psychology“.


Témata

Témata, kterými se sociální psychologie zabývá, jsou například atribuční procesy (jak přisuzujeme něčemu hodnotu), formováním dojmu, komunikací verbální i neverbální, sociálními interakcemi, konflikty, agresí, asertivním jednáním, prosociálním jednáním, sociální motivací, hodnotami, postoji, sociálními skupinami, konformitou, socializací.


Percepční stereotypy

Formování dojmu je hodně ovlivněno tzv. percepčními stereotypy. Mezi percepční steeotypy patří: subjektivní logika, chyba centrální tendence, předsudky, efekt primárnosti, efekt novosti, haló efekt, nápadnost chování, pygmalion efekt.


Neverbální komunikace

Neverbální komunikace jsou taková sdělení, která jsou předávána mimoslovně. Patří sem haptika (dotyky), gestika (pohyby rukou), kinezika (pohyby celého těla), mimika (pohyby obličeje), oční kontakt, posturika (postoj celého těla), proxemika (vzdálenost), chronemika (nakládání s časem při komunikaci). Verbální komunikace se děke prostřednictvím jazyka, ať už v mluvené nebo psané formě.


Členění sociálních skupin

Sociální skupiny můžeme dělit na primární skupiny, kam patří především rodina a sekundární skupiny, kam patří všechny ostatní. Dále můžeme dělit skupiny na malé enbo velké, formální a neformálním referenční skupiny, které mají na jedince velký vliv, srovnává se s nimi, přitom nemusí být sám jejich členem. Základními znaky skupiny jsou: interakce mezi členy, komunikační síť, společná činnost, společný cíl, diferenciace pozic a rolí, normativní a hodnotový systém skupiny, systém sankcí, vědomí příslušnosti ke skupině, vědomí skupinové odlišnosti.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru sociální psychologie nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:


Možná témata prací z oboru sociální psychologie

  • Agresivní dítě školního věku a dopad médií na jeho psychosociální vývoj
  • Alkoholismus jako sociální jev
  • Aspekty neverbální komunikace při výslechu
  • Neverbální komunikace v současném světě médií
  • Genderové odlišnosti v interpersonálních vztazích
  • Porozumění emocím v interpersonálních situacích
  • Empatie a prosociální chování u studentů středních škol
  • Rizikové chování v adolescenci
  • Vztahy v rodině jako faktor ovlivňující rizikové chování adolescentů
  • Prosociální chování a smysl života
  • a další

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • ČÍŽKOVÁ, J. Přehled sociální psychologie. Olomouc, 2001. ISBN 80-244-0150-9
  • DE VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-7169-988-8
  • GILBERT, DT., FISKE, ST., LINDZEY, G. (EDS.). The handbook of social psychology. Boston: McGraw-Hill, 1998. 
  • HARRINGTON, A. A KOL. Moderní sociální teorie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-093-3
  • HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. Praha, 2003. ISBN 978-80-7367-639-1
  • HEWSTONE, M., STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-092-5
  • JANOUŠEK J. A KOL. Sociální psychologie. Praha: SPN, 1988KOLLÁRIK, T. A KOL. Sociálna psychológia. Bratislava: UK, 2008. 
  • LE BON, G. Psychologie davu. Praha: Kra, 1994. ISBN 80-901527-8-3
  • MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 2003. 
  • MYERS, D. Social psychology. New York: McGraw-Hill, 2005. 
  • NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1679-9
  • SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. ISBN 978-80-262-0217-2
  • ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-48-6
  • VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha, 2000. ISBN 80-7178-291-2
  • VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Sociální psychologie. Praha: Grada, 2008. ISBN 80-85866-20-X 
  • ZÁŠKODNÁ, H., MLČÁK, Z. Osobnostní aspekty prosociálního chování a empatie. Praha: Triton, 2009. 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace