Obor Transkulturní komunikace

 Vlivem migrace a globalizace dochází k setkávání rozmanitých kultur. Je mnohem náročnější vyhovět požadavkům nutným k tomu, aby přes hranice těchto skupin mohl fungovat vzájemný dialog. Je proto nutné kulturní odlišnosti nejen respektovat, ale současně je překročit. Jedním z aktuálních požadavků kladených na naši společnost je proto požadavek transkulturní komunikace.

 

Význam

Transkulturní komunikace zkoumá podmínky, díky kterým je překračování možné. Cílem je snaha najít univerzální rysy, které by umožňovaly setkávání a dialog napříč kulturami. Je důležité aktivně přistupovat k hledání společného jazyka s ohledem na různé úrovně kulturních odlišností, specifika jednotlivých kultur a to na základě východisek, která jsou všem kulturám zároveň vlastní a zároveň je překračují. Ke každé kultuře přistupovat osobně, neškatulkovat a popisovat způsob, jakým různé kulturní vlivy působí na člověka a spoluvytváří jeho identitu. Vycházet z podoby každého člověka jako jednotlivce, u kterého lze rozkrýt různorodost jeho kulturních zkušeností.

 

Stěžejní úkol

Úkolem transkulturní komunikace není tedy vytvoření univerzální kultury, ale umožnění takového dialogu, který překračuje hranice etnicity, náboženství, rasy či pohlaví nebo společenských tříd. Transkulturalitou je dialog navzdory kultuře. I přes odlišnosti mezi lidmi různých kultur totiž lze vzájemně komunikovat. 

 

Vedení dialogu

Vedení dialogu je možné pouze tam, kde jsou jeho účastníci do jisté míry identifikováni s vlastní kulturou, jsou připraveni se takto sdílet a zároveň se nechat obohatit ze strany kultur ostatních. Zatímco interkulturní a multikulturní komunikace setkání spíše pasivně předpokládá, transkulturní komunikace ho aktivně vyhledává a umožňuje.

 

Člověk jako sociální bytost

Člověk se prostřednictvím kultury prezentuje jako sociální bytost, své vlastní já vymezuje v rámci mezilidských vztahů, z nichž některé pro něho mají téměř maximální hodnotu a jsou obecně sdílené (dětství, manželství) a některé závisejí na konkrétním uspořádání společenského systému. Dále rozumí tomu, že člověk prostřednictvím různých statusů a rolí, autorit a nástrojů sociální kontroly vytváří sociální systémy. Je bytostí ekonomickou, která si zajišťuje svůj život prostřednictvím různých výměnných či směnných mechanismů. Důležitým tématem je též lidské hledání odpovědí na otázky vlastního bytí prostřednictvím kategorie posvátna a náboženské utváření vlastního života. Všechny kulturní jevy jsou podmíněné a odvíjejí se od mnoha různých faktorů a jsou ve vzájemné interakci.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru transkulturní komunikace nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

 

Témata prací z oboru transkulturní komunikace

  • Transkulturní pojetí multikulturality v literární výchově.
  • Transkulturní ošetřovatelství se zaměřením na nonverbální komunikaci.
  • Multikulturní kompetence pracovníků v sociální oblasti.
  • Kulturní a multikulturní andragogika a jejich význam pro výchovu a vzdělávání dospělých.
  • Multikulturní výchova v mateřské škole.
  • Transkulturní kompetence v rámci pomáhajících profesí.
  • Postoje žáků středních škol k menšinovým skupinám.
  • Multikulturalita a multikulturní výchova v ČR
  • Transkulturní komunikaci v péči o nemocného.
  • Respektování kulturních odlišností v interakci mezi českými a zahraničními studenty.

 

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BERNE, E. Jak si lidé hrají. Praha: Portál, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7367-992-7.
  • BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 2003. 488s. ISBN 80-7254-321-0.
  • DE VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. 6. vyd.  Praha: Grada, 2008. 512 s. ISBN 978-80-247-2018-0.
  • ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál, 2008. 559 s. ISBN 978-80-7367-465-6.
  • KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 240 s. číslo 25-095-88.
  • MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 268 s. ISBN 978-80-86429-25-0.
  • NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 1998. 590 s. ISBN 80-200-0689-3.
  • Plaňava, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací. 1.vyd. Praha: Grada, 2005. 148s. ISBN 80-247-0858-2.
  • PRAŠKO, J.,  PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1697-8.
  • SOUKUP, V. Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha : Karolinum, 2004. 667 s. ISBN 80-246-0337-3.
  • SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. 229 s. ISBN 80-7178-929-1.
  • ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice. Praha : Host, 2011. 272 s. ISBN 978-80-7294-458-3.
  • ŠTĚPANÍK, J. Umění jednat s lidmi 2. Praha: Grada, 2005. 168 s. ISBN 80-247-0844-2.
  • VALIŠOVÁ, A. Asertivita v prostředí rodiny a školy. 1. vyd. Praha: ISV, 2002. 326 s. ISBN 80-86642-03-8.
  • VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7367-387-1.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace