Obor Ústavního práva a státovědy

Státověda je právní vědou, která se zabývá vznikem států, fungováním státu, znaky státu, vztahem mezi jednotlivými státními institucemi. Obecná státověda se zabývá porovnáváním ústav jednotlivých států a od ústavního práva je odlišena svou všeobecností.

Význam státovědy

Státověda zprostředkovává poznatky o státech a ústavách, zabývá se pojetím státu – tedy zkoumá jeho vznik, formu, strukturu, projevy státní moci, z čeho se skládá, jaké existují typy států, uspořádání moci ve státě, zabývá se teorií ústav, konstitucionalismem, postavení jednotlivce ve státě a společnosti, ochranou jedince před zneužitím právní mocí, uspořádání státních orgánů a vztahy mezi nimi, fungování moci zákonodárné, výkonné a soudí, problematiku přímé a nepřímé zastupitelské demokracie, voleb, lidských práv apod.

Historie

Vývojem fungování státu se zabýval již Aristoteles v období starověku, za období středověku je možné jmenovat jméno významného filozofa Machiavelliho a jeho dílo Vladař. Ovšem za zakladatele moderní všeobecné státovědy je považován profesor heidelberské školy Georg Jellinek.

Předmět zkoumání

Státověda také definuje základní znaky státu, a to občany státu, státní území a státní moc. Předmětem studia státovědy je zkoumání odlišností jednotlivých státních forem v čase a zejména studiem jednotlivých ústav. Zkoumá také vztah mezinárodního a vnitrostátního práva.

Rozdíl státovědy od ústavního práva

Státověda se od ústavního práva odlišuje především větší mírou obecnosti a abstraktnosti – v oblasti ústavního práva je totiž všechno to, co se o systému státu dozvídáme z oboru státovědy, uplatnit na konkrétní poměry v ČR.

Ústavní právo

Ústavní právo je odvětvím práva veřejného, které vymezuje stát a státní moc. Ústavní právo je tvořeno systémem právních norem s nejvyšší právní silou a určuje formu státu, formu vlády, rozdělení a výkon státní moci a definuje základní práva a svobody. Je možné tedy říci, že ústavní právo je souhrnem norem, které se zabývají úpravou uspořádání státu, rozdělení a výkonu státní moci a základními právy a svobodami občan, potažmo všech lidí.

Význam ústavního práva

Ústavní právo je základem a východiskem veškerého práva. Jedná se o přímo aplikovatelný obor práva. Smyslem výkladu ústavního práva je předložit poznatky o vykládaných skutečnostech, jevech a vztazích v závislosti na vývoji v čase. Ústavní právo reguluje nejdůležitější společenské vztahy, základy státu a vztahu jednotlivce a státu navzájem, vztahy mezi veřejnoprávními kolektivy (např. politické strany a organizace) a státem a reguluje určitou část vztahů veřejného práva.

Subjekt ústavního práva

Subjektem ústavního práva je obecně lid, který vykonává svou moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dalším subjektem ústavního práva je stát samotný, případně to mohou být i části státu, pokud se jedná o federaci či konfederaci. Mezi další subjekty státu je možné zařadit státní orgány, společenská sdružení a kolektivy veřejného charakteru, poslance, senátory, orgány územní samosprávy a jednotlivé jedince – občany státu, osoby bez státního občanství, cizince či osoby s více než jedním státním občanstvím.

Prameny ústavního práva

Pramenem ústavního práva jsou ústavy a obecně zákony, zejména zákony, které jsou např. v ČR součástí ústavního pořádku, volební zákony, jednací řády obou komor parlamentu, akty hlavy státu (vyhlášení amnestie, vyhlášení výsledků referenda, apod.), ústavní zvyklosti, mezinárodní a vnitrostátní smlouvy apod.

Nevíte si rady s prací do školy z oboru ústavního práva a státovědy nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:

Možná témata prací z oboru ústavního práva a státovědy

Státní symboly
Postavení prezidenta republiky ČR a vztah k moci výkonné
Svoboda projevu, její záruky a limity
Financování politických stran
Právní postavení občanů ČR, občanů EU, cizinců a azylantů
Ústavní institut milosti a amnestie
Proměny ústavního práva v souvislosti se vstupem ČR do EU
Jmenovací pravomoci prezidenta republiky
Imunita poslanců a senátorů
Ústavněprávní aspekty vztahu státu a církve v ČR

Doporučená literatura česká a zahraniční

FILIP, J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva; vydala Masarykova univerzita; Brno; 1999; ISBN: 80- 210- 1569- 1
FILIP, J.: Ústavní právo České republiky. I. díl. 4. vydání. Brno: Doplněk, 2003, 556 s., ISBN 80-210-3254-5
GERLOCH, A.; HŘEBEJK, J.; ZOUBEK, V.: Ústavní systém České republiky: základy českého ústavního práva. 1. vyd. Praha: PROSPEKTRUM; 1994. ISBN 80-85431-85-8.
KLÍMA, K. a kol.: Praktikum českého ústavního práva; nakladatelství Aleš Čeněk; 3. rozšířené vydání; Plzeň; 2009, ISBN: 978-80-7380-173-1
KLÍMA, K. a kol.: Státověda. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 415 s., ISBN 80-86898-98-9
KLÍMA, K. a kol.: Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 1019 s., ISBN 80-86898-44-X
KLOKOČKA, V.: Ústavní systémy evropských států; nakladatelství Linde; Praha; 1996; ISBN 80- 7201-010
KLOKOČKA, V.: Ústavní zřízení České republiky; Vyšehrad; Praha; 1997; ISBN 80-7021-192-X
KOUDELKA, Z.: Prezident republiky. 1. vyd. Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80- 87212-95-0.
PAVLÍČEK, V. et al.: Ústavní právo a státověda: I. díl. Obecná státověda. 1. vyd. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3.
PAVLÍČEK, V. et al.: Ústavní právo a státověda: II. díl. Ústavní právo České republiky. 1. úplné vyd. Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-90-5.
TROJAN, J. S.: Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, 2002, 255 s., ISBN 80-7298-044-0
SLÁDEČEK, V., MIKULE, V., SYLLOVÁ, J.: Ústava České republiky. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, 949 s.
SLÁDEČEK, V.: Ústavní soudnictví. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999, 264 s., ISBN 80-7179- 694-8
ŠIMÍČEK, V.: Ústavní stížnost. 3. vydání. Praha: Linde Praha, 2005, 359 s., ISBN 80-7201-569- 9

Obor Obor ústavního práva a státovědy