Obor Výtvarně edukativní studia

Výtvarná edukace v sobě zahrnuje oblast didaktickou a teorii výtvarné výchovy. Výtvarná výchova patří mezi obory, které mají ve všeobecném vzdělávání evropského typu nejdelší tradici. V českých zemích se začíná objevovat v souvislosti s Obecným školním řádem z r. 1774. V r. 1869 bylo kreslení jako povinný učební předmět uzákoněno na všech školách v tehdejším Rakousku-Uhersku a od tohoto období mluvíme u nás i ve světě o počátcích teorie všeobecného výtvarného vzdělávání.


Odborná výjimečnost

Rozvoj aktivit a odborných diskusí zaměřených na zkoumání dětského výtvarného projevu a na metodické problémy výuky vedl k profilaci teoretického oboru s rozsáhlou mezinárodní působností. Jeho odborná výjimečnost spočívá v tom, že se od počátku prosazuje jako samostatná didaktická disciplína, založená na učební činnosti žáka (výtvarné aktivity) v souvislostech výuky. Cílovou oblastí výtvarného oboru ve vzdělávací oblasti umění a kultury jsou nejrůznější podoby výtvarné edukace v rámci povinného všeobecného vzdělávání nebo v zájmové sféře.


Jádro výtvarné edukace

Jádrem výtvarné edukace jsou expresivní, estetické nebo umělecké kvality výtvarného projevu podmíněné tvůrčím a empatickým vztahem člověka ke světu i k sobě samému.


Mezi programové směry výtvarné výchovy patří:

  • art-centrický - teoretici a učitelé se snaží o posilování dimenzi umělecké a estetické formy,
  • video-centrický, hledající specifičnost výtvarné výchovy v jejím vizuálním charakteru a obrací se zejména k procesu výtvarného vnímání,
  • gnozeo-centrický, zaměřený na výtvarný proces především jako prostředek výrazové komunikace vedoucí k jedinečnému způsobu poznávání světa,
  • animo-centrický, kladoucí důraz na poznávání žáka sebe samého jako tvůrce a vnímatele výtvarného projevu, kdy výtvarná tvorba je prostředkem, skrze nějž objevuje člověk svůj vnitřní psychologický prostor.

 

Tvůrčí výkon

Oblast výtvarné pedagogiky v sobě zahrnuje polohu praktickou i teoretickou a schopnost tvořit a podat svědectví o tomto tvůrčím výkonu. Hlavní pozornost je věnována schopnosti vhodně kombinovat vlastní kreativní aktivity a přenášení této tvůrčí zkušenosti do oblasti vytváření výtvarně edukativních programů, které pracují přímo s danou cílovou sociální skupinou.

 

Nevíte si rady s prací do školy z oboru výtvarně edukativních studií nebo nestíháte?

Zjednodušíme Vám studium, jsme profesionálové v oboru.
Rychle řešíme problémy studentů v oblasti:


Témata prací z oboru výtvarně edukativní studia

  • Uplatnění arteterapie v současném sociálním, zdravotnickém nebo školském systému.
  • Výtvarný projekt se sociálním zaměřením.
  • Intimita a sebeinterpretace jako námět uměleckého a výtvarně pedagogického zkoumání.
  • Přístupy ke zprostředkování výtvarného umění v galerijní instituci.
  • Kresba hrou, aneb kresba jako prostředek významového posunu.
  • Symbol stromu v umění a výtvarné výchově.
  • Učitelovo pojetí výtvarné výchovy na prvním stupni ZŠ.
  • Počítačová hra ve výtvarné edukaci.
  • Interakce člověka a přírody ve výtvarné výchově.
  • Inovativní prvky ve výtvarné výchově.

 

Doporučená literatura česká i zahraniční

  • BABYRÁDOVÁ, H. Výtvarná dílna. Praha: Triton, 2005. 289 s. ISBN 80-7254-705-4.
  • BABYRÁDOVÁ, H. Symbol v dětském výtvarném projevu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 132s. ISBN 80-210-3360-6.
  • BABYRÁDOVÁ, H. Rituál, umění a výchova. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 350s. ISBN 80-210-3029-1.
  • BROŽEK, J. Výtvarná výchova a barva. Ústní nad Labem: UJEP, 2003. ISBN 80-7044-4940-0.
  • DAVID, J. Výtvarná výchova jako duchovní a smyslový fenomén. Polička: Fantisk, 1993. 122 s. ISBN 80-901438-5-7.
  • DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 205s. ISBN 80-717-8449-4.
  • FULKOVÁ, M. Diskurs umění a vzdělávání. 1.vyd. Praha: H+H, 2008. 334 s. ISBN 978-80-7319-076-7.
  • HAZUKOVÁ, H., ŠAMŠULA, P. Didaktika výtvarné výchovy I. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 129 s. ISBN 80-7066-368-5.
  • HORÁČEK, R. Galerijní animace a zprostředkovávání umění. 1.vyd. Brno: Cerm, 1998. 142 s. ISBN 80-7204-084-7.
  • JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha: Karolinum, 1997. 95s. ISBN 80-7184-394-6.
  • ROESLOVÁ,V. Řady a projekty ve výtvarné výchově. 1. vyd. Praha: Sarah, 1997. 219s. ISBN 80-902237-2-8.
  • POHNEROVÁ, M. Duchovní a smyslová výchova. Rychnov nad Kněžnou: Ježek, 1997. 45s. ISBN 80-85996-05-7.
  • SLAVÍK, J. Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefiletiky). 1. Díl. Praha: Univerzita Karlova v Praze. 2001. 282 s. ISBN 80-7290-066-8
  • SLAVÍK, J. Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefiletiky). 2. Díl. Praha: Univerzita Karlova, 2004. 306 s. ISBN 80-7290-130-3.
  • UŽDIL, J. Mezi uměním a výchovou. Praha: SPN, 1988.
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace