Závěr jakéhokoliv studia je kulminací naučených faktů, vyjadřovacích schopností a umění obstát ve stresující situaci. Vedle závěrečných zkoušek je jeho nedílnou součástí i tvorba absolventské práce. Jejím účelem je prokázaní studentových schopností pracovat s odbornou zahraniční literaturou, srozumitelně formulovat vlastní názor a prokázat dostatek kritického myšlení.
To vše je navíc nutné vypracovat v souladu s interními pravidly fakulty nebo organizace, u které studium probíhá. Kvůli tomu bývá v očích studentů absolventská práce postrachem; zdánlivě svazující podmínky spolu s odbornou náročností často vedou nejen k odkládání tvorby závěrečné práce, ale i vyhoření a odchodu těsně před zdárným dokončením studia.
Naštěstí existují osvědčené tipy, které k vytouženému titulu či certifikátu dovedly celé generace studentů.
Výchozím bodem pro zpracování odborného textu je zpravidla vědecká literatura a ostatní akademické práce. Většina těchto zdrojů je přístupná přes internet, některé starší práce ale bývají k dispozici jen v tištěné podobě v knihovnách a archivech univerzit.
Při tvorbě jakéhokoliv textu platí, že před samotným psaním je nutné problematiku obsáhnout a poznat. Především je třeba mít na paměti, že interpretace publikovaných poznatků patří do diskuze, nikoliv do vlastní rešerše. Ta je ze své podstaty přehledem doposud zjištěných poznatků, uvedením neinformovaného čtenáře „do obrazu“.
Úvodní vhled do problematiky závěrečné práce může obstarat i populárně naučná literatura; v okrajových případech např. i Wikipedie. Plnohodnotným zdrojem pro psaní vlastní práce je ovšem již zmíněná vědecká literatura.
Logická návaznost je alfou a omegou absolventské práce. Posloupnost odbornosti začíná u obecných pojmů, přes odbornější vhled postupuje až k detailnímu přehledu poznatků těsně spjatých s tématem textu.
Tvořit podobnou práci bez vypracované osnovy je nejen frustrující, ale i časově náročné. Náznak kostry textu naleznete už v samotném zadání, rozhodně ale není od věci podrobnou osnovu připravit a při psaní z ní vycházet.
Konzultace s vedoucím práce jsou zejména v začátcích psaní nezastupitelné. Vedle odborného vhledu vám vedoucí pomůže i s formální stránkou textu – doporučí vám vhodnou formu citací i software pro jejich zpracování, osvětlí vám zvyklosti na fakultě či v organizaci, pod kterou práci tvoříte. Také vám pomůže dodržet stanovený rozsah; nezapomínejte, že normostrana textu není totéž co formát A4.
Kromě toho je vedoucí také prvotním oponentem vašeho odborného textu. Neberte si jeho kritiku osobně; jedná ve vašem zájmu, jeho postřehy vycházejí z letité praxe. Zpětná vazba je prostorem pro zlepšení vašich stylistických a formulačních schopností – nikoliv důvodem pro hroucení se.
Psaní jakéhokoliv textu sestává z několika kroků:
Základem je samozřejmě nastudování odborných zdrojů – to je ale teprve začátek. Při psaní se oprostěte od snahy o stylistickou vytříbenost; prvotní koncept textu je spíše „nástřelem“ nejdůležitějších myšlenek, které na sebe logicky navazují a problematiku, kterou se v práci zabýváte, vysvětlují do hloubky.
S odstupem několika dní se k textu vraťte. Uvidíte, že některé pasáže budou potřebovat rozšířit, jiné naopak zkrátíte. Teprve poté přichází ke slovu stylistické vyšperkování; opakující se slova zaměňte za synonyma, příliš dlouhé odstavce rozdělte. To samé platí v případě dlouhých vět. Dbejte ale také na to, aby výsledný text měl rytmiku – právě ta je jedním ze základních elementů čtivosti.
Poté následuje zhodnocení textu vedoucím práce, zapracování jeho připomínek a nakonec gramatická a pravopisná korektura.
Podařilo se vám dát dohromady seminární práci a nyní ji musíte prezentovat před ostatními? Nepodceňte přípravu a půjde to samo.
Více
Vlastní práce odborné práce obsahuje podrobnější charakteristiku sledované problematiky, používá kompilačního přístupu, kde vymezuje teoretická východiska. Je dobré, aby se „pisatel/student“ znovu zmínil použité výzkumné metody a techniky. Tato část odborné práce již obsahuje zhodnocení analýz na základě, kterých hodnotí zjištěné a postupně syntetizuje tedy vyústí do aplikační fáze vlastního řešení.
Více
Vitamíny s označením B možná znáte také jako B-komplex, což je souhrnný název pro celkem 8 vitamínů patřících do této skupiny. Ačkoli se jedná o chemicky odlišné látky, vzájemně se doplňují ve svém působení a jsou klíčovou součástí buněčného metabolismu. Přitom hrají roli kofaktorů, které jsou nezbytné pro funkci určitých enzymů, nebo jejich prekurzorů, ze kterých následně kofaktory vznikají. Všechny vitamíny ze skupiny B jsou rozpustné ve vodě a přebytečné množství tak odchází z těla ven močí. Na jednu stranu je to výhodné, jelikož v podstatě nehrozí předávkování, na druhou stranu je nejsme schopni v těle ukládat ani vyrábět, a proto je musíme neustále přijímat prostřednictvím stravy.
Více
