Mnoho studentů má potíže stanovit, jaký je rozdíl mezi anotací a abstraktem u bakalářské práce a stejně tak i u práce diplomové. Základním rozdílem je v podstatě to, že abstrakt obsahuje způsob řešení, použité metody nebo také výsledky šetření, které anotace neobsahuje. Anotace je v podstatě pouze krátkým popisem práce o několika větách. Pokud Vám tedy vedoucí neurči jinak, doporučujeme použít abstrakt, kde jsou všechny potřebné informace včetně klíčových slov.
Pokud netušíte, co vše by měl abstrakt obsahovat, pak je text níže přesně pro Vás - ať už píšete bakalářku nebo diplmovou práci. Abstrakt neboli referát je krátkým popisem práce a jejího obsahu. Cílem je v podstatě to, aby čtenář po přečtení abstraktu věděl, zdali si práci přečíst či nikoli. Kromě popisu jednotlivých kapitol by měl abstrakt obsahovat také cíle, metody a výsledky šetření práce. Neměl by chybět ani závěr. Nesmíme zapomínat na to, že abstrakt by neměl být příliš dlouhým textem. Obecně se doporučuje odstavec o 250.- 500. slovech. Pokud píšete abstrakt k seminární práci, tedy k práci kratšího obsahu, pak se doporučuje cca 100 slov. Vždy se doporučuje poradit se s vedoucím práce, jak si abstrakt představuje. Ve většině případech se abstrakt umísťuje na začátek práce před samotný obsah. Do abstraktu se nedává obrázky, grafy či různé symboly. V případě, že chcete o abstraktu vědět více, pak si můžete nastudovat platnou norma ČSN ISO 214, která se abstraktem zabývá.
Aby byla situace ještě více komplikovaná, tak se do prací ještě může uvádět výtah či resumé. Na začátku bylo popsáno, co má obsahovat abstrakt práce. Rozdíl mezi anotací a abstraktem je tedy zejména v tom, že anotace neobsahuje cíle, metody a výsledky výzkumného šetření. Resumé je velmi podobné abstraktu, ale liší se zejména v tom, že obsahuje pouze ty nejdůležitější informace a zjištění. Resumé slouží především k lepší orientaci v textu a více podmínek pro jeho napsání najdete v normě ČSN ISO 214. Výtah je určitou ukázkou, která má daný text reprezentovat. Jedná se tedy o určitý výtah práce.
Na začátku psaní úvodu je dobré si uvědomit, jakým vědeckým problémem se bude „pisatel/čtenář“ zabývat. Vědecký problém představuje typ vědecké otázky, na kterou ve studovaném oboru nenacházíme přiměřenou odpověď. V daném oboru na ní mají pouze částečné poznatky, nebo nenašli ještě odpověď v komplexním rozsahu či v souladu s využitím v praxi. Je nutné tedy, aby se „pisatel/student“ zaměřil na mnohem detailnější vysvětlení problematiky a rozvíjel teoretické znalosti i praktické dovednosti v dané oborové oblasti, které obohatí i ostatní ve vědeckém oboru. Ovšem tato okolnost neznamená neznalost problematiky, ovšem požaduje po nás přesáhnout obzor vlastních znalostí o dané problematice a dosáhnout poznání za hranicí.
Více
Bakalářské a diplomové práce jsou strašákem naprosté většiny studentů vysokých škol – ze všech těch náležitostí, zdrojů a příloh jde mnohdy opravdu hlava kolem. Stačí ale dodržet několik jednoduchých zásad a práce se vám bude psát o poznání lépe. Zvýšenou pozornost věnujte výběru tématu, kterým celý ten kolotoč začíná. S tím ostatním už si poté hravě poradíte. Zvláště když si řekneme, jaké jsou nejčastější chyby a jak se jim vyvarovat.
Více
Chyby v závěrečných pracích mohou mít vážné následky. V lepším případě ovlivní výsledné hodnocení. Mohou však vést až k tomu, že práce nebude vůbec přijata, a to by nechtěl zažít snad nikdo. V tomto článku se proto zaměříme na nejčastější chyby v závěrečných prací, abyste se jich mohli vyvarovat, a práci tak odevzdávat s klidem.
Více
