Od zadání závěrečné práce k jejímu odevzdání vás čeká množství dřiny a velká míra sebezapření. Nyní se podíváme na stadia tvorby závěrečné práce a prozradíme vám, jak si s nimi poradit.
Nejprve se pořádně zamyslete a zkuste přijít na to, co vás ve vašem oboru asi nejvíc láká. Pokud máte hned jasno, radujte se. Každý nemá takové štěstí.
S rozhodnutím ohledně tématu vaší závěrečném práce vám pomůže třeba i to, kam chcete po studiích směřovat. Pro inspiraci můžete využít třeba portál Theses.cz, kde si vyhledáte již zpracované bakalářské práce nebo diplomky z vašeho oboru. Pokud ani potom nebudete vědět, počkejte si na zveřejnění volných témat od nejrůznějších školitelů. Jistě tam najdete téma, které vás na první pohled zaujme.
Pokud víte, o čem chcete psát, ale nemáte školitele, čeká vás další náročný úkol. Čím dřív s hledáním školitele začnete, tím líp pro vás. Většina těch dobrých má často velmi brzo plno.
V případě, že si vyberete některé ze zveřejněných volných témat, získáte tak rovnou i svého školitele, který téma zadal. Pokud však víte, o čem chcete psát, nespoléhejte na to, že mezi navrženými tématy bude to vaše. A co víc, že zrovna vás si školitel vybere.
Jakmile budete mít svého školitele v kapse, domluvte se s ním, co od vás očekává a jak si představuje zpracování vaší práce.
Jakmile budete mít téma i školitele, začněte s hledáním literárních zdrojů a získáváním potřebných znalostí. Tento krok je velmi důležitý, nabyté znalosti vám pomohou obzvlášť v počátcích při sestavení osnovy a rozvržení úkolů.
Při zpracování závěrečné práce byste měli rozhodně začít s hrubým návrhem osnovy. Není důležité v tomto kroku dospět do její konečné podoby, ale navrhnout jakousi kostru celé práce. Osnovu je dobré následně konzultovat s vaším školitelem, některé body následně doplnit, případně odstranit.
Návrh praktické části je také důležitý. Díky němu získáte představu o její náročnosti a lépe si rozvrhnete čas.
Jakmile bude osnova připravená, začněte psát. Celou práci si rozdělte na menší části a stanovte si datum, kdy je dokončíte. Jedná se o základní pravidlo pro zvládnutí dlouhodobých úkolů. Při zpracování práce se přitom držte své osnovy, která vás udrží v tématu a napoví vám, až nebudete vědět, jak dál.
Nezapomínejte postupně pracovat na seznamu použité literatury. Rozhodně se nevyplácí tento krok nechat až na závěr, jelikož nebudete mít přehled v tom, jaké informace jste čerpali a odkud – a přinejmenším se z toho zblázníte.
Někteří studenti s úvodem začínají. Dle názorů většiny je však lepší nechat úvod až na konec. Lépe tak dokážete popsat cíle práce. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že závěr se zpracovává také, až máte text s praktickou částí hotový.
Součástí každé závěrečné práce by měl být také abstrakt, který je často požadován vždy ve dvou jazycích. V jazyce, ve kterém je psaná práce, a v jazyce cizím. Je důležité upozornit na to, že abstrakt závěrečné práce není jen jinak napsaný úvod a jeho obsah se tak od úvodu v mnohém liší.
Jedná se o stručné shrnutí celé práce. Uvádí čtenáře do tématu, popisuje cíle práce a použité metody. Stejně tak shrnuje celou práci včetně zjištěných výsledků.
Na závěr byste měli ještě provést důkladnou kontrolu, při které se zaměřte hlavně na správné formátování a gramatické chyby. Informace ohledně požadavků na formátování najdete v metodické příručce pro zpracování závěrečných prací určené pro vaši školu i váš obor. Kontrolu gramatiky můžete provést svépomocí, poprosit známé nebo využít služeb profesionálního korektora.
Klíčová je však především kontrola obsahu práce. Hotový text byste proto měli po částech a ideálně v domluvených termínech posílat svému vedoucímu.
Jakmile provedete závěrečnou kontrolu své diplomové nebo bakalářské práce, přijde na řadu tisk a odevzdání práce. Výrobu desek je však vhodné objednávat s předstihem, jelikož může trvat třeba i týden nebo dva. Jejich podobu přece znáte a není tak důvod s tím otálet.
Před tiskem ještě zkontrolujte, zda jsou obrázky a grafy na svém místě a jestli je název vaší práce správný. Poté už jen stačí do stanoveného termínu práci odevzdat a můžete pomalu začít s přípravou na její obhajobu.
Tak či onak, pokud jste teprve na začátku, čeká váš ještě hodně práce. Hurá do toho!
„Empirický“ výzkum je jeden z výzkumů, který představuje logický, oganizovaný a systematický proces, který využívá empirická data. Zpravidla je založen na zkušenostech nebo pozorování sledovaného jevu. Cílem výzkumu je získat data, respektive sledované informace o světe a některých jeho vlastnostech. Dílčími cíli výzkumu mohou být explorace – průzkumy (tedy hrubé chápání sledovaného jevu), deskripce – popisy (přesné měření a popisy vlastností sledovaných jevů, resp. jak? Kolik? co?) a v neposlední řadě explanace – vysvětlení (poznání a popis vnitřních vztahů mezi vlastnostmi sledovaného jevu, tj. Proč?). Například v sociálních vědách se můžeme setkat s konceptuálně-filosofickým výzkumem, historickým výzkumem.
Více
Plagiátorství je prohřeškem, který vysoké školy řadí mezi ty nejhorší. A jeho závažnosti odpovídají i tresty, mezi nimiž vyloučení ze studia či dodatečné odebrání titulu nejsou žádnými výjimkami. Plagiátorem se přitom můžete stát i neúmyslně. Stačí zapomenutá citace a malér je na světě. Na co byste si při psaní práce měli dát pozor?
Více
Na začátku psaní úvodu je dobré si uvědomit, jakým vědeckým problémem se bude „pisatel/čtenář“ zabývat. Vědecký problém představuje typ vědecké otázky, na kterou ve studovaném oboru nenacházíme přiměřenou odpověď. V daném oboru na ní mají pouze částečné poznatky, nebo nenašli ještě odpověď v komplexním rozsahu či v souladu s využitím v praxi. Je nutné tedy, aby se „pisatel/student“ zaměřil na mnohem detailnější vysvětlení problematiky a rozvíjel teoretické znalosti i praktické dovednosti v dané oborové oblasti, které obohatí i ostatní ve vědeckém oboru. Ovšem tato okolnost neznamená neznalost problematiky, ovšem požaduje po nás přesáhnout obzor vlastních znalostí o dané problematice a dosáhnout poznání za hranicí.
Více
