Neméně důležitou součástí seminární práce je následná prezentace před spolužáky. Na závěr potom následuje diskuze, kdy student odpovídá na otázky svých spolužáků a snaží se jim vysvětlit vše potřebné. Zjistěte, jak v diskuzi zazářit a neutrhnout si velký kus ostudy.
Strašákem každé diskuze jsou nečekané dotazy. Jak se na ně ale připravit, když nevíte, o které půjde? V první řadě se vciťte do kůže spolužáků a zamyslete se nad tím, co by je v souvislosti s tématem mohlo zajímat.
Jakmile získáte první představu o možných otázkách, zkuste zapomenout na vše, co o své práci víte, a znovu se zamyslete. Lidé, kteří tématu příliš nerozumí, často pokládají otázky, které vás doslova zaskočí. Také se mohou objevit dotazy typu: „Proč sis vybral zrovna toto téma seminární práce?“
Jakmile si sepíšete několik otázek, které v diskuzi s velkou pravděpodobností zazní, popřemýšlejte, jak byste své publikum mohli na otázky chytře navést, abyste skutečně dostali pouze ty, které chcete. Prostřednictvím prezentace nebo vhodně zvolených slov totiž můžete vzbudit zájem o konkrétní část výkladu. Ale jak na to?
Vložte do prezentace zajímavý obrázek k tématu, o kterém se následně zmiňte pouze okrajově. Nakousněte nějakou méně podstatnou, ale zajímavou skutečnost související s tématem atd.
Další důležitou zásadou je při prezentaci mluvit pouze o věcech, kterým rozumíte. Pokud například uvedete metodu, o které nevíte naprosto vůbec nic, můžete si pěkně naběhnout.
Ačkoli se budete snažit ze všech sil, abyste navedli své spolužáky na vhodné otázky, případně se na ně dopředu připravíte, objeví se i takové, které vás překvapí. Mohou být nesmyslné, obtížné, nebo dokonce kontroverzní. V takovém případě musíte zabojovat a zapnout všechny své mozkové závity. A pokud ani to nepomůže, osvojte si některou ze záchranných taktik. Základem je nenechat se vyvést z míry a pohotově reagovat vhodnou alternativní odpovědí.
Pokud například nerozumíte otázce, hned se nevzdávejte se slovy: „Bohužel, ale odpověď na tuto otázku neznám.“ Nejprve se zeptejte svého spolužáka, zda ji může zopakovat nebo blíže specifikovat. Když vám odpověď ani potom nenaskočí, zkuste se z ní šikovně vyvléknout. Odpovězte třeba, že se moc omlouváte, ale toto nebylo předmětem vašeho zkoumání.
Důkladná příprava na možné otázky je základem úspěchu. Diskuzi se však musíte naučit také vést. Řádně si proto promyslete, jak diskuzi uvedete a ukončíte. Například můžete říct: „Děkuji vám za pozornost. Nyní se přesuneme k diskuzi. Velice rád odpovím na vaše otázky.“ Ukončit ji můžete se slovy: „Obávám se, že už nemáme příliš mnoho času. Poprosím vás tedy o poslední dotaz.“ Skončit můžete také touto větou: „Pokud již nejsou další dotazy, rád bych ještě jednou poděkoval za váš zájem a zapojení se do diskuze.“
O prezentaci nanečisto jsme se zmiňovali už několikrát. Opravdu se vyplatí, a to nejen při chystání samotné prezentace. Také vám pomůže připravit se na diskuzi. Poproste tedy své známé a prezentujte jim svou práci. Na jejich následné otázky se pokuste co nejlépe odpovědět a poté si je zapište.
Tak začněte s přípravou. Třeba vás nakonec ani jedna otázka nepřekvapí a publikum zaujmete svými vědomostmi.
Každý student se čas o času setká s nějakou písemnou prací, která ověří jeho znalosti a schopnost porozumět tématu. V tomto článku jsme pro vás připravili srovnání nejčastějších školních prací, které musí středoškolští i vysokoškolší studenti zpracovávat v průběhu školního roku nebo semestru.
Více
„Pisatel“ si může zvolit určitý typ, jak vědeckou práci zpracovat. Je možné zvolit jednu nebo kombinaci následujících forem zpracování vědeckých prací
Více
Každá práce by měla mít v první řadě formu. Je jasně dáno, co musí obsahovat a na co byste rozhodně neměli při psaní zapomenout. Její struktura je totiž stejně důležitá jako samotný obsah, a proto si dejte záležet. Nyní se zaměříme na 6 důležitých součástí každé práce, ve kterých studenti často chybují.
Více
